Právo – zápisky

Dělba moci

1 min čtení

Definice

Dělba moci – Rozdělení zákonodárství, exekutivy a soudnictví mezi oddělené orgány, které se vzájemně kontrolují (brzdy a protiváhy).

Výklad v předmětech

Státověda

Dělba moci

„Rozdělení kompetencí zákonodárství, exekutivy a soudnictví mezi různé státní orgány, které jsou navzájem oddělené a kontrolují se formou brzd a vyvážení“ (Filip, Svatoň). Oddělené instituce vykonávají oddělené funkce a vzájemně se kontrolují (Reschová). Dělba moci odmítá koncentraci moci v jedné osobě či instituci. Opakem je koncentrace moci.

Dějiny myšlení:

  • John Locke: moc zákonodárná a výkonná (zahrnuje i soudnictví), navíc federativní (mezinárodní vztahy). Součást projektu omezené vlády,
  • Montesquieu: přidává samostatnou moc soudní → trojdělba.

Pojetí: dualistické (Locke), trialistické (Montesquieu), kvadrialistické (např. vládní a výkonná moc, kontrolní moc). K tomu otázka čtvrté moci.

Rozměry:

  • Horizontální a vertikální dělba moci,
  • mezi složkami i uvnitř složek: v exekutivě (prezident, vláda, byrokracie), v legislativě (bikameralismus), v justici (civilní, trestní, správní, ústavní),
  • komponenty (Waldron; Baroš, Dufek, Kosař): oddělení funkcí, oddělení institucí, oddělení osob (personální neslučitelnost), Brzdy a protiváhy.

Rozlišuje se dělba moci ve smyslu formálním, materiálním, subjektivním a právním.

Zdůvodnění: negativní koncepce (zabránit tyranii) a pozitivní (efektivita vládnutí: „omezená vláda je či může být mocnější než vláda neomezená“, Baroš podle Holmese). Každá moc přispívá svými specifiky ke „společnému projektu vládnutí“ (Kavanagh). Metacíle: svoboda, vláda práva, efektivita.

V praxi: meze soudcovského dotváření práva (Pl. ÚS 23/24, vnosy do společného jmění: NS „dotvořil zákon“ a nahradil vůli zákonodárce), nezávislost soudnictví (SDEU, ESLP), přezkum nouzových opatření.

Výzvy: nouzové stavy a exekutivní dominance (executive unbound), autoritářský populismus útočící na soudy, nezávislé instituce a opozici, technokracie a excesivní judicializace. Hrozby: směšování funkcí, prolnutí osob, zrušení brzd a protivah.

Vazba na formu vlády: v absolutní monarchii dělba moci není; v prezidentské formě je přísná (oddělení), v parlamentní kooperativní.

Odkaz na původní dokument

Ústavní právo II

Dělba moci

Ústava dělí státní moc na zákonodárnou (hlava II), výkonnou (hlava III) a soudní (hlava IV). Vedle nich stojí orgány, které se do trojdělby nevejdou (Čtvrtá moc). Složky dělby moci:

  • funkční: rozdělení funkcí (tvorba zákonů, výkon, rozhodování sporů),
  • institucionální a personální: oddělené orgány, neslučitelnost funkcí,
  • brzdy a protiváhy: vzájemná kontrola (veto, důvěra vládě, ústavní soudnictví, kontrasignace).

Česká dělba moci je parlamentní (Parlamentní forma vlády): vláda odpovídá Poslanecké sněmovně.

Nález Jezy na Labi (04): zákonodárce zákonem prohlásil konkrétní stavbu (jezy na Labi) za veřejný zájem. ÚS to zrušil pro rozpor s dělbou moci (čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a 90 Ústavy, čl. 36 Listiny): veřejný zájem se zjišťuje až v řízení poměřováním partikulárních zájmů a nelze ho a priori stanovit zákonem. Zákonodárce se tím dostal do dvojího střetu: s mocí výkonnou (rozhodnutí konkrétní věci patří správnímu orgánu) a s mocí soudní (soud nemůže přezkoumat zákon, takže dotčení ztrácejí soudní ochranu). Parlament sice vykonává i nezákonodárné funkce (Pl. ÚS 1/2000), nemůže je však přenášet do formy zákona. Navazující případ: Pl. ÚS 24/08 (paralelní dráha letiště Ruzyně). Viz Individuální zákon.

Odkaz na původní dokument

Souvislosti

Graf

Příchozí odkazy