Definice
Konstitucionalismus – Omezení státní moci ústavou, která organizuje státní moc a chrání práva jednotlivce.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Konstitucionalismus
Omezení státní moci ústavou. Moderní stát (území, obyvatelstvo, státní moc, případně mezinárodní uznání; pojem „stát“ od Machiavelliho, 1513) úzce souvisí s ústavou jako souborem organizačních pravidel. Cesta k ústavám vedla přes konstituování výkonu moci (dělba moci × dělba práce) a podřízení moci pravidlům. Anglie se vyvíjela odlišně (parlament proti králi, rule of law, Common law).
Rané ústavní dokumenty: San Marino (Leges statutae, 1600), česká Konfederace a Artikuly (1619), Švédsko (Regeringsformen, 1634), Fundamental Orders of Connecticut (1639), Anglie (Agreement of the People 1647–49, Instrument of Government 1653), Dánsko (Kongeloven, 1665).
Moderní ústava obsahuje organizaci státní moci, ochranu jednotlivce (lidská práva), participační práva a cíle státu: ústava Virginie (1776), Články Konfederace (1777), ústava USA (1787), ústava Polska (3. 5. 1791), francouzská ústava 1791. Typy viz Typologie ústav.
Ochrana ústavy: ústavní soudnictví koncentrované (zvláštní ústavní soud: Rakousko a Československo 1920) × difúzní (každý soud, USA).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Národní konstitucionalismy, Vývoj lidských práv, Ústavy Francouzské revoluce
- Související: Ústava, Dělba moci