Kapitola předmětu Úvod do studia veřejné správy
Obsah: význam veřejné správy, pojem a znaky veřejné správy, rozdíl od soukromé správy, vztah k moci zákonodárné a soudní, roviny veřejné správy (administrativní, hospodářská, politická), depolitizace.
Veřejná správa
Správa je záměrná činnost směřující k určitému cíli (spravování, řízení). Byrokracie je neutrální nástroj řízení (výhody i nevýhody) a není totožná s managementem. Veřejná správa je správa veřejných záležitostí ve veřejném zájmu, svěřená veřejným subjektům (stát, územní samospráva a další veřejnoprávní osoby), vykonávaná veřejnoprávními prostředky (zejména výkonem veřejné moci) a jako povinnost (platí výhrada zákona: veřejná správa smí jen to, co zákon stanoví).
Negativní vymezení: veřejná správa je moc výkonná, tedy vše, co není moc zákonodárná ani soudní. Hranice nejsou přesné (správní normotvorba, kvazisoudní rozhodování, tzv. čtvrtá moc nezávislých regulačních úřadů). Je duální pojem: materiální (funkcionální) pojetí je činnost („co a jak“), formální (organizační) pojetí jsou vykonavatelé („kdo“). Viz Činnost veřejné správy a Organizace veřejné správy.
Význam: veřejná správa je „jádrem“ státu a provází člověka od narození do smrti. Provádí pravidla (aplikace a dozor), tvoří pravidla (podzákonné předpisy, vláda podává asi 3/5 návrhů zákonů), prosazuje veřejný zájem a vyvažuje ho se soukromými zájmy, strategicky plánuje, slouží (veřejné služby, sociální stát), vlastní (veřejný majetek, největší vlastník v ČR), je drahá (asi půl milionu zaměstnanců placených státem) a disponuje veřejnou mocí včetně monopolu na legitimní násilí (bezpečnostní sbory, mimořádné stavy). Proto musí být kontrolovatelná a odpovědná (zásada legality, prostředky ochrany práv).
Veřejná a soukromá správa
- zaměření: veřejné × vlastní záležitosti, veřejný × soukromý zájem,
- subjekty: veřejnoprávní × soukromé osoby,
- prostředky: veřejnoprávní (správní akty) × soukromoprávní (smlouvy),
- východisko: veřejnoprávní povinnost a výhrada zákona (secundum et intra legem) × autonomie vůle a legální licence (praeter legem).
Pozor: samospráva má k soukromé správě blízko (vnitřní zaměření), je však součástí veřejné správy (Samospráva).
Veřejná správa a dělba moci
- moc zákonodárná má demokratickou legitimitu a stanoví cíle, úkoly, organizaci a činnost veřejné správy. Veřejná správa je proto podzákonná, prováděcí a nařizovací (mocenská),
- moc soudní chrání jednotlivce před mocí výkonnou (zejména správní soudnictví) a je nejvýznamnějším nástrojem kontroly veřejné správy, protože je na ní nezávislá (uvnitř veřejné správy jen nestrannost a hierarchie).
Viz Dělba moci.
Roviny veřejné správy
- administrativní (právní) rovina: tradiční úřední výkon, vrchnostenská činnost, rozhodování o právech a povinnostech, přísná veřejnoprávní regulace. Hlavním hlediskem je legalita, dále principy dobré správy. Odpovědnost je právní,
- hospodářská (manažerská) rovina: nevrchnostenská správa, převážně soukromoprávní prostředky, i když přísnější než u soukromých osob. Zahrnuje fiskální správu (veřejný majetek) a pečovatelskou správu (veřejné služby, sociální stát),
- politická rovina: veřejná správa jako prostor realizace politiky (vláda jako politický orgán, zastupitelstva ÚSC).
Depolitizace: politika má stát ovlivňovat jen předpokládanými cestami (volby), jinak hrozí sledování stranických místo veřejných zájmů. Politici mají určovat směr a profesionální státní správa ho realizovat. Depolitizace je slabá (zákaz politických stran na VŠ) až silná (vojáci z povolání nesmějí být členy politických stran), komplexně ji řeší státní služba.