Definice
Reálné kontrakty – Kontrakty, u nichž obligace vzniká až předáním věci: mutuum, commodatum, depositum a pignus.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Reálné kontrakty
Re contrahitur obligatio: obligace vzniká předáním věci (nestačí konsensus). Dohoda o budoucím předání je jen pactum de contrahendo. Pojmenované reálné kontrakty jsou Mutuum, Commodatum, Depositum a Pignus. Až na mutuum jsou nerovné (actio directa × contraria, bonae fidei). Nepojmenované viz Inominátní kontrakty a Prekarium.
Reálný kontrakt vyžaduje, aby jedna strana skutečně plnila s úmyslem zavázat druhou stranu a ta plnění s tímto vědomím přijala. Původně šlo jen o čtyři smlouvy jednoduché struktury, kde protiplnění spočívalo jen ve vrácení přijaté věci. Časem se žalovatelnost rozšířila na jakékoli vzájemné plnění, splnila-li už jedna strana (nepojmenované kontrakty, vesměs synallagmata).
Žaloby: z mutua jen jedna, u commodata, deposita a pignoru dvě (directa na vrácení věci, contraria proti tomu, kdo věc předal). U nepojmenovaných kontraktů také dvě: na vrácení plněného a na slíbené protiplnění (vlastně čtyři, protože je může použít každá strana).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Mutuum, Commodatum, Depositum, Pignus
- Související: Inominátní kontrakty, Prekarium
- Protiklad: Konsensuální kontrakty