Definice
Mutuum – Bezplatné přenechání zastupitelných věcí do vlastnictví mutuáře, který vrátí věci téhož druhu; jednostranný kontrakt stricti iuris.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Mutuum
Zápůjčka: historicky nejstarší a nejdůležitější reálný kontrakt. Věřitel s cílem poskytnout úvěr (causa credendi) převede bezplatné přenechání určitého množství druhově určených (zastupitelných) věcí, které mutuář vrátí ve stejném množství a jakosti. Na mutuáře přechází vlastnictví. Úroky nejsou součástí (lze je sjednat stipulací). Jednostranný kontrakt stricti iuris: žalobu má jen věřitel (actio certae creditae pecuniae u peněz, certae creditae rei u jiných věcí). Dlužník odpovídá i za vyšší moc (Genus perire non censetur). Čas vrácení je buď dojednán, nebo může věřitel žádat vrácení kdykoli. Protože žaloby byly stricti iudicii, šlo žalovat jen vrácení zapůjčené sumy. Úroky a jiné vedlejší úmluvy bylo nutné založit samostatnými stipulacemi.
Fenus nauticum (námořní zápůjčka): zvláštní případ, kdy dlužník (majitel lodi) vrací zápůjčku jen tehdy, dokončí-li loď úspěšně obchodní cestu. Věřitel nesl riziko (smlouva aleatorní), proto šlo úroky sjednat i neformálně a ve vyšší míře.
Zápůjčku synovi v moci zakázalo SC Macedonianum (viz Naturální obligace).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Genus perire non censetur, Naturální obligace