Definice
Pignus – Kontrakt, kterým zástavce předává věc zástavnímu věřiteli k zajištění pohledávky; po zaplacení ji věřitel vrátí (actio pigneraticia directa × contraria).
Výklad v předmětech
Římské právo II
Pignus
Smlouva o ruční zástavě: bezplatné přenechání movité i nemovité věci zástavnímu věřiteli k zajištění pohledávky (typicky z mutua). Věřitel ji musí vrátit neporušenou se vším přírůstkem, zaplatí-li dlužník, je-li dluh zajištěn jinak nebo dostal-li se věřitel do prodlení. Věřitel je odvozeným držitelem. Nerovný kontrakt:
- actio pigneraticia directa: zástavce žádá vrácení věci, případně přebytek (hyperocha) z prodeje,
- actio pigneraticia contraria: věřitel žádá náhradu nutných nákladů či škody.
Pignus je akcesorické k hlavní obligaci a zakládá mezi stranami vztah obligační i věcněprávní. Věřitel má proti třetím osobám držební ochranu a věcnou žalobu vindicatio pignoris. Při nesplnění si zástavu buď ponechá (zástava propadná), nebo ji prodá a převede na kupce plné vlastnictví, ačkoli sám vlastníkem není. Přebytek ceny vrací dlužníkovi.
Věcněprávní stránka viz Zástavní právo (Řím).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Zástavní právo (Řím)