Kapitola předmětu Římské právo II
Obsah: konsensuální kontrakty: kupní smlouva (náležitosti, odpovědnost za vady, vedlejší ujednání), locatio conductio, societas, mandatum.
Konsensuální kontrakty
Obligace vzniká pouhým souhlasem (nudo consensu): „nevyžaduje se žádná náležitost, ani slovní, ani písemná, ale postačí, když se dohodnou ti, kdo jednají“ (Gai. 3, 136). Lze je proto uzavírat i mezi nepřítomnými (dopisem, poslem). Vznikly v rámci ius gentium tvůrčí prací římských právníků a odpovídají rozvinutým tržním vztahům. Typy: Emptio venditio, Locatio conductio, Societas a Mandatum. Až na mandatum jsou synallagmatické (rovné) a všechny žaloby jsou bonae fidei. Proto mohou obsahovat i vedlejší ujednání, která není třeba zakládat formálně. Každé smlouvě odpovídá dvojice žalob pojmenovaných podle postavení žalobce (u mandata directa × contraria).
Historicky jde o nejmladší skupinu kontraktů: většina se objevila už ve 2. století př. Kr. jako dílo republikánské jurisprudence, klasičtí právníci propracovali kazuistiku. Uznání vymahatelného nároku na základě pouhé dohody bez jakékoli záruky je jedním z největších výtvorů římské právní vědy. Protože smlouva je perfektní pouhou dohodou, zvyklo se uzavření navenek dokládat závdavkem (arrha).
Emptio venditio
Kupní (trhová) smlouva: prodávající (venditor) se zavazuje poskytnout kupujícímu (emptor) věc (merx) a kupující zaplatit cenu (pretium). Essentialia negotii: konsensus o věci a ceně (přijetí musí ve všech znacích odpovídat nabídce). Vývoj: východiskem byla směna (permutatio) jako reálný kontrakt s dvojím převodem vlastnictví, na ni navázal trh za hotové (z ruky do ruky), dobře patrný na mancipaci. Postupně se oddělilo zaplacení, pak i odevzdání věci, až se převody vlastnictví staly samostatnými jednáními a smlouva jejich kauzou. Převod vlastnictví se tedy oddělil (smlouva je jen titulus, viz Titulus a modus adquirendi). Je synallagmatická a onerózní: actio empti (kupující) × actio venditi (prodávající).
Předmět (res vendita): věc in commercio, hmotná i nehmotná, i věc budoucí (Emptio spei a emptio rei speratae) nebo cizí (dodací smlouva). U druhově určené věci je smlouva perfektní až vyčleněním. Věc může být určena individuálně, alternativně i genericky, nezávadná i zkažená. Nelze koupit věc vlastní (kupec se buď mýlí, nebo jedná z donucení), věc extra commercium (jen je-li kupec ve zlé víře) a svobodného člověka (kupec v dobré víře má actio empti).
Cena (pretium): verum (skutečná, ne fiktivní), certum (určitá či objektivně určitelná, např. tržní cenou nebo podle jednotky míry, ne výhradně jednou stranou; určení třetí osobou klasické právo za platné nemělo, Justinián je chápal jako trh s podmínkou). Vedlejší nepeněžité plnění lze ujednat a v ražených penězích (jinak jde o směnu). Pretium iustum se nevyžadovalo, ačkoli pravidlo říkalo pretium debet esse iustum; výjimkou je Laesio enormis.
Povinnosti: prodávající věc odevzdá (vacuam possessionem tradere), ručí za právní a faktické vady. Kupující zaplatí cenu a věc převezme. Kupující také hradí náklady, které prodávající s věcí měl od uzavření smlouvy. Riziko přechází na kupce uzavřením smlouvy: periculum est emptoris. Vysvětluje se rozdělením rizika: prodávající do odevzdání odpovídá za každou nedbalost včetně custodie (Justinián jen za culpa omnis), kupec tedy nese jen vis maior. Plní-li prodávající později, vydá věc se vším, co k ní přibylo (commodum rei).
Emptio spei a emptio rei speratae
Koupě věci budoucí:
- emptio spei (koupě naděje): bezpodmínečná, aleatorní smlouva. Cena se platí, i když nic nevznikne (koupě úlovku, který rybář teprve vytáhne),
- emptio rei speratae (koupě očekávané věci): pod odkládací podmínkou, že věc vznikne (koupě budoucí úrody).
Evictio
Odpovědnost za právní vady: prodávající ručí ne za to, že je vlastník, ale že nikdo nemá k věci lepší právo (habere licere): kupci nikdo věc soudně neodejme a nikdo si k ní nebude osobovat věcné právo, o kterém kupec nevěděl. Původně bylo třeba ji sjednat stipulací (stipulatio duplae), při mancipaci plynula ze zákona (actio auctoritatis na duplum), později přímo z actio empti. Lze ji vyloučit dohodou (pactum de non praestanda evictione).
Nastupuje, byla-li kupci rozhodnutím soudu odňata držba nebo byl-li odsouzen pro nedostatek práva, který plyne z nedostatku práva prodávajícího v době prodeje, za předpokladu, že kupec prodávajícímu ohlásil spor (litis denuntiatio) a vyzval ho, aby se ho zastal. Pak prodávající vrací cenu a hradí škodu (původně pokutu na dvojnásobek). Vigilantibus iura scripta sunt.
Edictum aedilium curulium
Edikt kurulských aedilů, kteří dozírali na trhy: zpřísnil odpovědnost prodávajícího za faktické (skryté) vady, původně při prodeji otroků a dobytka, později obecně. Prodávající musel některé vady (ediktální) předem ohlásit. Za zjevné vady, zjistitelné prohlídkou, prodávající neodpovídal.
- actio redhibitoria: zrušení koupě pro podstatné vady bránící užívání (do 6 měsíců),
- actio quanti minoris (aestimatoria): sleva z ceny pro menší vady (do 1 roku).
Jinak se odpovědnost za slíbené vlastnosti uplatňovala actio empti.
Laesio enormis
Zkrácení přes polovici: Justiniánské právo umožnilo prodávajícímu pozemku, který ho prodal za méně než polovinu skutečné hodnoty, žádat zrušení smlouvy. Kupující mohl zrušení odvrátit doplacením do plné ceny. Jde o výjimku z toho, že pretium iustum se nevyžaduje.
Pacta adiecta
Vedlejší ujednání ke kupní smlouvě. Sama nežalovatelná, ale soudce k nim přihlíží v rámci actio empti/venditi (bonae fidei):
- pactum de retrovendendo: kupující musí do určité doby věc prodat zpět prodávajícímu,
- pactum de retroemendo: prodávající musí do určité doby věc od kupujícího koupit zpět,
- pactum protimeseos: předkupní právo,
- pactum displicentiae: kupující smí věc vrátit, nelíbí-li se mu (zpravidla do 60 dnů). Formálně rezolutivní podmínka, kdy prodávající musí věc koupit zpět. Koupi na zkoušku lze sjednat i jako suspenzivní podmínku splněnou prohlášením kupce, že věc vyhovuje,
- pactum degustationis: odstoupení, nemá-li např. víno náležitou jakost (podle arbitrium boni viri),
- in diem addictio: výhrada lepšího kupce (do určitého dne smí prodávající prodat jinému, původní kupec může dorovnat). Šlo o negativně formulovanou suspenzivní podmínku (nenajde-li se lepší kupec), kupec měl alternativa facultas doplatku,
- lex commissoria: odstoupení prodávajícího při nezaplacení ceny ve lhůtě (rezolutivní podmínka),
- pactum reservati dominii: výhrada vlastnictví do zaplacení ceny (vynález středověkého ius commune).
Locatio conductio
Nájemní smlouva v širokém smyslu: synallagmatický a úplatný kontrakt, kterým locator „dává k dispozici“ a conductor „bere s sebou“. Pandektisté rozlišili tři typy, Římané znali jen jednu smlouvu:
- locatio conductio rei (nájem, pacht): dočasné užívání věci za nájemné (merces, verum et certum, v penězích, u zemědělského pachtu i podíl z úrody). Bez nájemného jde o commodatum či depositum. Nájemce věc užívá, pachtýř ji užívá i požívá, oba jsou jen detentory,
- locatio conductio operarum (námezdní smlouva): pracovník (locator) poskytuje pracovní výkon zaměstnavateli (conductor),
- locatio conductio operis (smlouva o dílo): objednatel (locator) dává zhotoviteli (conductor) věc ke zpracování. Předmětem je výsledek a zhotovitel odpovídá za culpa in eligendo et inspiciendo. Dodá-li materiál zhotovitel, jde o koupi (Gai. 3, 147, zlatník a prsteny).
Žaloby: actio locati × actio conducti.
Nájem věci, povinnosti:
- pronajímatel předá věc do detence, zaručí nerušené užívání (nájemce nemá vlastní ochranu, jeho právo je jen relativní), udržuje věc v dobrém stavu, platí veřejné dávky a hradí užitečné náklady nájemce,
- nájemce platí nájemné i tehdy, nemůže-li věc užívat pro překážku na své straně. Slevu může žádat jen výjimečně (velká neúroda). Užívá jen smluveným způsobem, smí dát věc do podnájmu (není-li ujednáno jinak) a za běžné opotřebení neodpovídá. Jinak odpovídá za nedbalost, při nedovoleném užívání i za náhodu.
Zánik nájmu také odstoupením: pronajímatel při neplacení nájemného, nájemce při vadách bránících užívání.
Gaius uvádí příklad gladiátorů najatých od lanisty s ujednáním ceny za každého zabitého a zraněného: o zabitých jde o koupi, o zraněných o nájem (obojí podmíněně). Locatio conductio irregularis: nájemce vrátí buď věc, nebo zaplatí ujednanou cenu. Dlouhodobé pachty v době císařské se staly východiskem znevolňování sedláků (Kolonát).
Námezdní smlouva se v Římě týkala jen hrubých, hlavně manuálních prací (operae illiberales), protože se vyvinula z pronájmu otroků. Pracovník plní osobně, podle pokynů zaměstnavatele, odpovídá za každou nedbalost. Mzdu dostane i tehdy, nemohl-li zaměstnavatel jeho práci užít pro překážku na své straně. Za svobodná povolání (učitelé, lékaři, umělci) se dávaly honoráře, žalovatelné až v době císařské.
Smlouva o dílo: zhotovitel nemusí pracovat osobně (mistr přenechá práci tovaryšům), ledaže je to bez něj nemyslitelné (zpěvák). Smí-li použít jiný materiál, jde o locatio conductio irregularis. Gaius (3, 142) uvádí jako spornou smlouvu, kdy se odměna valcháři či krejčímu teprve dodatečně ujedná. Přijaté věci musí zhotovitel opatrovat. Valchář, krejčí a dopravce odpovídali i za náhodný zánik.
Trvání nájmu: doba určitá; mlčky obnovený nájem po jejím uplynutí je relocatio tacita. Nájem na dobu neurčitou lze kdykoli ukončit. Zaniká uplynutím doby, dohodou, prodejem věci (Emptio tollit locatum), nikoli nutně smrtí.
Na locatio conductio (přeprava) navazuje Lex Rhodia de iactu.
Emptio tollit locatum
„Koupě ruší nájem“: prodá-li pronajímatel věc, nový vlastník není vázán nájemní smlouvou (nájemce je jen detentor bez věcného práva) a může nájemce vypudit. Nájemce má jen obligační nárok na náhradu škody proti pronajímateli (actio conducti).
Lex Rhodia de iactu
Rhodské právo o odhození nákladu: hrozí-li lodi nebezpečí, smí se část nákladu shodit do moře. Škodu pak poměrně nesou všichni, jejichž zboží bylo zachráněno, podle hodnoty zachráněného (předchůdce společné havárie). Převzato z námořního práva ostrova Rhodu. Vlastníci obětovaných věcí žalovali kapitána actione locati, kapitán vlastníky zachráněného zboží actione conducti. Kapitán měl k zachráněnému zboží i retenční právo. Dodnes je součástí mezinárodních přepravních zvyklostí.
Societas
Společenská smlouva: společníci se zavazují k vzájemnému plnění pro dosažení společného dovoleného cíle (např. zisku). Synallagmatický kontrakt, nepůsobí vůči třetím osobám (nevzniká právnická osoba). Vnesený majetek je spoluvlastnictvím, vklady nemusí být stejné ani majetkové (kapitál, práce). Podíly na zisku a ztrátě jsou bez ujednání stejné (jinak obvykle podle vkladů). Lze ujednat podíl na zisku bez účasti na ztrátě, ale opak (ztráta bez zisku) je nemravný a neplatný (societas leonina).
Jednal-li společník sám, byl jen nepřímým zástupcem ostatních a výsledek na ně převáděl podle podílů. I když pozdější právo připustilo přímé zastoupení, socius zastupoval společníky, ne společnost.
Druhy: consortium (ercto non cito) (společenství bratrů po smrti pater familias, šlo je vytvořit i uměle; každý mohl platně rozhodovat za všechny, historický předchůdce), societas omnium bonorum (veškerého majetku, s beneficium competentiae), quaestus (výdělečná), negotiationis (k provozování živnosti), unius rei (k jedinému obchodu) a publicanorum (nájemci výběru daní).
Povinnosti: splnit vklad, zachovávat věrnost a poctivost, dělit zisk a nést ztrátu. Společníci odpovídali za dolus a nedbalost, v Justiniánově právu jen za culpa in concreto. Zánik: ex voluntate (dohoda, výpověď, uplynutí doby; obmyslná výpověď, aby se socius vyhnul dělení zisku či ztrátě, ho povinností nezbavuje), ex personis (smrt či capitis deminutio společníka, dědic nenastupuje, přechází jen už vzniklé nároky; pokračují-li ostatní, zakládají společnost novou), ex rebus (splnění cíle, zánik majetku) a ex actione (litiskontestace o actio pro socio či communi dividundo, stipulace).
Žaloby: actio pro socio (vyrovnání nároků, infamující; její podání ukončuje společnost, protože znamená konec vzájemné důvěry) a actio communi dividundo (rozdělení spoluvlastnictví).
Mandatum
Příkazní smlouva: příkazce (mandans) uloží příkazníkovi (mandatarius), aby pro něj bezplatně obstaral nějakou záležitost, faktickou (koupě věci) nebo právní (zastoupení v řízení). U právní činnosti bývá příkazník vybaven plnou mocí, jednostranným projevem příkazce adresovaným třetím osobám. Nerovný kontrakt. Podle prospěchu jde o mandatum mea gratia (pro příkazce), aliena gratia (pro třetího) a tua gratia (pro příkazníka, jen nezávazná rada, consilium).
Realizuje nepřímé zastoupení: příkazník jedná svým jménem na účet příkazce a nabyté musí převést. Přímé zastoupení bylo vyloučeno (per liberam personam nobis adquiri non potest, viz Zastoupení (Řím)).
Žaloby: actio mandati directa (provedení příkazu, infamující) a actio mandati contraria (náhrada výdajů a škody vzniklé ex causa mandati, tj. v přímé souvislosti s příkazem, ne však škody in occasione mandati).
Povinnosti příkazníka: provést příkaz věrně a v jeho mezích, přestat, dozví-li se o odvolání či smrti příkazce, a vydat vše, co při provádění nabyl. Prodal-li levněji nebo koupil-li dráž, musí příkazce plnění přijmout, vyrovná-li příkazník rozdíl ze svého (mezi klasiky sporné, Gai. 3, 161). Zánik: splněním, odvoláním, výpovědí příkazníka a smrtí kterékoli strany. Už vzniklé nároky trvají a jdou i proti dědicům. Odměna (honorarium) byla nežalovatelná, později vymahatelná v kognici.
Zvláštní druhy: Mandatum qualificatum a mandatum ad adquirendam hereditatem (věřitelé zůstavitele přikážou dědici přijmout předluženou pozůstalost a ten pak od nich žádá, co ze svého zaplatil).
Mandatum qualificatum
Úvěrový příkaz: A přikáže B, aby poskytl zápůjčku C. Nevrátí-li C dluh, může B požadovat náhradu po A jako náklad spojený s provedením příkazu (actio mandati contraria). Příkazce tak fakticky ručí jako rukojmí (viz Rukojemství (Řím)).