Definice
Evictio – Odpovědnost prodávajícího za to, že nikdo nemá k věci lepší právo (habere licere); při odnětí věci soudem po ohlášení sporu vrací cenu a hradí škodu.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Evictio
Odpovědnost za právní vady: prodávající ručí ne za to, že je vlastník, ale že nikdo nemá k věci lepší právo (habere licere): kupci nikdo věc soudně neodejme a nikdo si k ní nebude osobovat věcné právo, o kterém kupec nevěděl. Původně bylo třeba ji sjednat stipulací (stipulatio duplae), při mancipaci plynula ze zákona (actio auctoritatis na duplum), později přímo z actio empti. Lze ji vyloučit dohodou (pactum de non praestanda evictione).
Nastupuje, byla-li kupci rozhodnutím soudu odňata držba nebo byl-li odsouzen pro nedostatek práva, který plyne z nedostatku práva prodávajícího v době prodeje, za předpokladu, že kupec prodávajícímu ohlásil spor (litis denuntiatio) a vyzval ho, aby se ho zastal. Pak prodávající vrací cenu a hradí škodu (původně pokutu na dvojnásobek). Vigilantibus iura scripta sunt.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Edictum aedilium curulium