Definice
Vlastnictví – Právní panství nad věcí – absolutní, všeobecné (ius possidendi, utendi et fruendi, disponendi et abutendi), přímé, elastické a pojmově neomezené.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Vlastnictví
Dominium, proprietas: právní panství nad věcí, na rozdíl od držby jako panství faktického. Znaky:
- absolutní: působí erga omnes (Působení erga omnes),
- všeobecné: zahrnuje tzv. vlastnickou triádu, tj. ius possidendi (právo držet), ius utendi et fruendi (užívat a brát plody) a ius disponendi et abutendi (nakládat a spotřebovat či zničit),
- přímé: k výkonu není třeba jiné osoby,
- elastické: po odpadnutí omezení (např. zánik služebnosti) se samo obnoví v plném rozsahu,
- pojmově neomezené, fakticky však omezené (Omezení vlastnictví (Řím)).
Druhy: Dominium ex iure Quiritium, Bonitární vlastnictví, Provinční vlastnictví. Za více osob viz Spoluvlastnictví.
Římané vlastnictví teoreticky nedefinovali, zajímala je oprávnění a jejich ochrana. Pojem věcných práv (iura in re) vytvořila až středověká věda podle povahy žalob in rem; „právní panství“ vlastníka zdůrazňuje mocenský ráz (dominus = pán). Podstata vlastnictví je víc než součet oprávnění: vlastník smí s věcí naložit jakkoli. Původně bylo zřejmě složkou moci pater familias vedle manus a patria potestas; v době dominátu se z něj stalo subjektivní právo, kterému odpovídá povinnost všech ostatních výkon nerušit.
Odkaz na původní dokument
Absolutní majetková práva
Vlastnictví
Nejširší absolutní majetkové (věcné) právo: všeobecné a přímé právní panství nad věcí, kterému odpovídá negativní povinnost všech ostatních do něj nezasahovat. Vlastnictví v objektivním smyslu: „Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím“ (§ 1011 OZ). Vlastnické právo v subjektivním smyslu.
Pojetí: široké (largo sensu, subjektové, § 1011 OZ, Zeiller a § 353 ABGB): vlastnictvím je celý majetek. Úzké (stricto sensu, objektové, § 1012 OZ, Randa): právo volně nakládat s hmotnou věcí a vyloučit z ní jiné. Ustanovení o věcných právech se na práva použijí jen, připouští-li to jejich povaha (§ 979 OZ). Informační statky nemohou mít stejný režim jako hmotné věci.
Zakotvení: čl. 11 Listiny (každý má právo vlastnit majetek, stejný obsah a ochrana pro všechny vlastníky, dědění se zaručuje, vlastnictví zavazuje, vyvlastnění jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu), čl. 1 Dodatkového protokolu k EÚLP, čl. 17 Listiny základních práv EU, čl. 17 Všeobecné deklarace a čl. XVII Deklarace práv člověka a občana (1789: „nedotknutelné a posvátné právo“). ÚS řadí vlastnictví mezi jádrová (core) práva personální autonomie, je však omezitelné. Kritika (Proudhon „vlastnictví je krádež“, Marx) × obhajoba (Aristotelés, vlastnictví jako řád a motivace ke směně).
Charakteristika (stricto sensu): absolutní, děditelné, zcizitelné, časově neomezené a nepromlčitelné (§ 614 OZ), přímé panství nad věcí, elastické (po odpadnutí omezení se obnovuje v plném rozsahu), rovné a sebeomezující („vlastnictví zavazuje“).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Dominium ex iure Quiritium, Bonitární vlastnictví, Provinční vlastnictví, Spoluvlastnictví, Nabytí vlastnictví, Zánik vlastnictví (Řím), Omezení vlastnictví (Řím), Principy vlastnického práva, Obsah vlastnického práva, Ochrana vlastnického práva
- Související: Držba, Rei vindicatio, Actio negatoria, Zabrání věci