Definice
Držba – Právem chráněný faktický stav: kdo vykonává právo pro sebe (§ 987 OZ); v římském právu faktická a chtěná moc nad věcí (corpus + animus).
Výklad v předmětech
Srovnání
Římské právo OZ (AMP) Co se drží věc (possessio), u služebností výjimečně právo právo – i držba věci je držbou vlastnického práva (§ 987, 989) Složky corpus + animus possidendi corporalis possessio + animus (vykonávat právo pro sebe) Detentor není držitel, nemá interdikty neřádný držitel vlastnického práva Ochrana praetorská interdikta posesorní žaloby § 1003–1007, svépomoc, publiciánská žaloba Společné jádro: držba je faktický stav, chráněný nezávisle na právu k věci (Possessio non est iuris sed facti).
Římské právo I
Držba
Držba (possessio) je podle etymologie z potis + sedere „mocně sedět“ na pozemku, tedy viditelné ovládání věci. Paulus (D. 41.2.1 pr.) odvozuje possessio od sedes, „sídlo“. Držitel je possessor.
Text k přednášce ji definuje jako právem uznanou faktickou a chtěnou moc jednotlivce nad věcí. Tvoří ji dvě složky: corpus a animus.
Klíčové rysy:
- Possessio non est iuris sed facti: držba je faktický stav, vlastnictví právní panství. U vlastnictví se ptáme, komu věc patří, u držby, u koho věc je (nihil commune habet proprietas cum possessione).
- Zásadně, ne však nutně, je spojena s vlastnictvím.
- Je chráněna mimořádnými procesními prostředky, praetorskými interdikty (Ochrana držby).
- Nepřevádí se, nabývá se: každý ji získává sám, svým corpus a animus.
- Při návratu ze zajetí (ius postliminii) se neobnovuje, protože je faktem, ne právem.
- Beati possidentes: držitel má výhodnější procesní postavení.
Proč Římané držbu chránili:
- Nabývání vlastnictví. Kviritské vlastnictví se převádělo formálně (mancipatio, in iure cessio), kupní smlouvou ne. Držba spolu s vydržením tento problém překlenula.
- Klid a pořádek, podle zásady Quieta non movere.
Vztah faktického a právního stavu:
- faktický stav odpovídá právnímu, držba je projevem vlastnického práva (Ius possidendi) → praetorská ochrana,
- faktický a právní stav se rozcházejí, držba existuje jako samostatný jev (Ius possessionis) → může vést k vydržení.
Odkaz na původní dokumentKameny v Tiberu (D. 41.2.13 pr.)
Kameny se při ztroskotání lodi potopily v Tiberu a později byly vytaženy. Ulpián: vlastnictví zůstalo, držba ne. Nad potopenou věcí nelze vykonávat faktickou moc. Jinak je tomu u uprchlého otroka, kde se držba fikcí zachovává.
Absolutní majetková práva
Držba
Držba je právem chráněný faktický stav. Na rozdíl od subjektivního práva jde o skutečnost, ne o oprávnění. Přesto je samostatným právním institutem: posesorní ochrana se poskytuje i osobě, která nemůže být v právu.
Pojem v OZ: „Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe“ (§ 987 OZ). Na rozdíl od římského práva tedy OZ nedrží věc, ale právo. Držba věci je držbou vlastnického práva.
Druhy a předmět držby:
- držba vlastnického práva (držba věci, rei possessio): drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník (§ 989 odst. 1 OZ),
- držba jiných práv (iuris quasi possessio, § 989 odst. 2 OZ),
- předmětem jsou hmotné věci. Nehmotné statky lze držet jen zprostředkovaně, skrze držbu jiných práv.
- Držet lze jen právo převoditelné a připouštějící trvalý nebo opakovaný výkon. Osobní právo předmětem držby ani vydržení není (§ 988 OZ).
Pojmové znaky: corporalis possessio a animus possidendi (animus domini).
Subjekty držby: fyzické osoby, právnické osoby i stát. Držet lze i prostřednictvím zástupce (Nabytí držby zástupcem) a více osob může držet společně (Spoludržba).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Detence, Držba práva, Řádná držba, Poctivá držba, Pravá držba, Nabytí držby, Zánik držby, Ochrana držby, Tabulární držba, Spoludržba
- Související: Vlastnictví, Vydržení, Possessio non est iuris sed facti