Definice
Ústava – Základní zákon státu upravující výkon státní moci a vztah státu a jednotlivce (katalog základních práv).
Výklad v předmětech
Státověda
Ústava
Základní zákon státu, spojený s moderním (ústavním, demokratickým, liberálním, sociálním a právním) státem. V demokratickém státě vyjadřuje, jak lid vykonává moc prostřednictvím orgánů. Upravuje dvě oblasti:
- výkon státní moci: státní zřízení, státní režim, formu vlády a dělbu moci,
- vztah státu a jednotlivce: katalog základních práv.
Upravuje i vztah k jiným státům. Česká Ústava má preambuli a 8 hlav (základní ustanovení, moc zákonodárná, výkonná, soudní, NKÚ, ČNB, územní samospráva, přechodná a závěrečná ustanovení).
Vznik psaných ústav: 16.–18. století, snaha omezit moc panovníka (konstitucionalismus). Opírají se o myšlenku společenské smlouvy a o vyšší autoritu psaného aktu oproti obyčeji. Rané příklady: Utrechtská unie (Nizozemí, 16. stol.), ústava USA (1787). Práva jednotlivce často obsahovaly samostatné dokumenty (Bill of Rights, Deklarace práv člověka a občana).
Typologie viz Typologie ústav, změny viz Stabilita a dynamismus ústavy.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Typologie ústav, Stabilita a dynamismus ústavy, Ústavní pořádek, Změna ústavy
- Související: Moc ustavující a moc ustavená, Ústavní zákon