Definice
Předmoderní právo – Středověké právo zvykové, partikulární, nesystematické a kazuistické, s pluralitou normotvůrců, jednotou soukromého a veřejného práva a orální kulturou.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Předmoderní právo
Pojem se vymezuje ve vztahu k modernímu právu. Modernita (14.–17. stol.) vznikla jako odpověď na krize středověku.
- moderní právo: nové, racionální, jednotné a systematizované, kodifikované, centralizované, jeden normotvůrce,
- předmoderní právo: staré, iracionální, tradiční, nesystematické, zvykové, partikulární, s pluralitou normotvůrců.
Rysy:
- pluralita normotvůrců: „Středověk je po celé své trvání obdobím právního pluralismu“ (Paolo Grossi). Neúplná politická moc neumožňovala centralizovanou kontrolu (Právní pluralismus),
- Právní partikularismus a Personalita práva, statusová nerovnost před zákonem (podle stavu, cti, věku, pohlaví),
- jednota soukromého a veřejného práva: Germáni, Keltové a Slované nedělili právo na soukromé a veřejné, občanské a trestní. Členění podle předmětu úpravy přišlo až s absolutismem,
- svépomoc, dohoda a mimosoudní řešení sporů: primát dohody před uplatněním práva, snaha kompenzovat újmu spíš než trestat (Svépomoc),
- Právní formalismus a Právní rituál, orální právní kultura: právo žije v kolektivní paměti a veřejných rituálech, písmo je cizorodý prvek.
Prameny (Baxa: historické × právnické, ty dále právotvorné × informativní): Právní obyčej, Kapituláře, Leges barbarorum, Právní knihy, listiny a privilegia, zemské míry (landfrýdy), soudní nálezy a naučení. Systém: zemské právo jako obecné a partikulární práva (městské, církevní, horní, horenské, vrchnostenské, manské, dvorské).
Srovnání s moderním právem (okruh 5): partikularismus × unifikace, nerovnost × rovnost před zákonem, obyčej × psané právo a kodifikace, kazuistika × abstrakce, jednota práva × členění na odvětví, svépomoc a dohoda × státní monopol na právo, iracionální × racionální dokazování.
Relevance dnes: Grossi a Hurdík ukazují, že pozdní modernita (globalizace, EU, nestátní normotvůrci) se v něčem vrací k předmodernímu pluralismu: personalita práva, vztahové vlastnictví, síťové a „patchworkové“ pojetí moci.
Odkaz na původní dokument
České a československé právní dějiny novověku
Předmoderní právo
Charakteristické rysy:
Odkaz na původní dokument
- primárním pramenem je obyčej, postupně nastupuje psané právo (privilegia, statuta, dekrety, nálezy zemského soudu),
- právní partikularismus: etnický (teritoriální) a stavovský (podle stavu: zemské, městské, církevní, horní, lenní, poddanské právo),
- cizí vlivy: recepce římského práva (glosátoři) a kanonického práva,
- právní knihy: Kniha Rožmberská (zemské právo), Majestas Carolina (nepřijatý zákoník Karla IV.), Vladislavské zřízení zemské (1500), zemská zřízení z 16. století, Práva městská Království českého Pavla Kristiána z Koldína (1579).