Definice
Furtum – Podvodné nakládání s cizí movitou věcí s úmyslem obohatit se věcí, jejím užíváním nebo držbou; chráněno poenální actio furti a reipersekutorní condictio furtiva.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Furtum
Furtum est contrectatio rei fraudulosa lucri faciendi gratia vel ipsius rei vel etiam usus eius possessionisve (krádež je podvodné nakládání s věcí s úmyslem obohatit se věcí samou, jejím užíváním nebo držbou). Nejstarší civilní delikt, původně jen odnesení cizí věci (ferre). Definice pochází od Paula. Pojem je velmi široký (za republiky i loupež a zčásti podvod): zahrnuje i zpronevěru a neoprávněné užívání (furtum usus, např. depozitář věc užívá) či držbu (furtum possessionis, vlastník odejme věc zástavnímu věřiteli či uživateli: krádež věci vlastní). Krádeží je i zatajení nalezené věci a vědomé přijetí nedluhu.
Podmínky: objektivně contrectatio (skutečné nakládání s cizí movitou věcí, úmysl se musí projevit navenek). Předmětem může být i svobodný člověk alieni iuris. Nelze ukrást nemovitost (jen ztráta držby, interdictum quod vi aut clam), res nullius (derelinkvované věci), věc posvátnou (crimen sacrilegii) ani státní (crimen peculatus), subjektivně animus furandi (úmysl, z nedbalosti krádež nelze spáchat) a animus lucri faciendi (úmysl obohatit se). Nekrade, kdo se zmocní vlastní věci v domnění, že je cizí. Na pohnutce nezáleží (i kdo chce věc darovat, krade).
Formy a pokuty:
- furtum manifestum (dopadení při činu): LDT tělesný trest, praetor quadruplum,
- furtum nec manifestum: duplum,
- furtum conceptum (věc nalezena u někoho při prohlídce za svědků) a oblatum (podstrčení kradené věci): triplum,
- furtum prohibitum (bránění v prohlídce): quadruplum. Obřadná prohlídka lance et licio byla podle Gaia směšná.
Za císařství se kvalifikované krádeže (noční, v lázních, krádež dobytka abigeatus) staly veřejnými zločiny. Zloděje bylo dovoleno zabít, bránil-li se zbraní, a zloděje nočního (LDT).
Ochrana (kumulativně):
- actio furti: poenální a infamující. Aktivně legitimován je každý, kdo má právní zájem, aby věc nebyla ukradena (vlastník, držitel v dobré víře, věcně oprávněný i obligačně oprávněný, který odpovídá za custodia, např. komodatář, krejčí, valchář). Pasivně pachatel i každý, kdo pomohl radou či skutkem (kumulativně). Proti dědicům se neuplatní,
- condictio ex causa furtiva: reipersekutorní, na vrácení věci a plnou náhradu (i zničené věci, fur semper in mora), konkuruje s ní rei vindicatio. Může ji použít jen vlastník (z ostatních jen zástavní věřitel). Je pasivně zděditelná,
- vedle toho vlastník rei vindicatio nebo actio Publiciana.
Kradená věc (res furtiva) nemůže být vydržena.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Rapina, Bezdůvodné obohacení (Řím)