Definice
Emfyteuze – Dědičné a zcizitelné věcné právo užívat cizí pozemek jako vlastník za roční neměnný poplatek (canon); vlastník má předkupní právo či laudemium.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Emfyteuze
Emphyteusis: dědičný pacht, věcné právo užívat cizí pozemek a brát z něj užitky jako vlastník.
Vývoj:
- ius in agro vectigali: censoři pronajímali státní (později obecní) půdu na 5, později až 100 let. Bylo možné ji zlepšovat. Při neplacení poplatku (vectigal) bylo možné pronájem odvolat. Praetor dával už v 1. st. př. n. l. věcnou žalobu.
- ius perpetuum: císařství, pozemky fisku, neměnný poplatek (canon),
- ius emphyteuticarium: císařské pozemky,
- emphyteusis: za Zenona (konec 5. st.) ji mohli zřizovat i soukromníci.
Obsah (Justinián: absolutní věcné právo odlišné od vlastnictví):
- emfyteuta nabývá plody separací (Nabytí plodů),
- pozemek smí zlepšit, ne zhoršit. Trvalé škody nese vlastník, dočasné emfyteuta.
- platí ročně neměnný poplatek (canon, pensio),
- má obdobu všech žalob vlastníka (actiones utiles),
- právo je dědičné a zcizitelné, ale emfyteuta musí zcizení oznámit. Vlastník má předkupní právo, a pokud ho nevyužije, náleží mu 2 % z ceny (laudemium).
Zrušení: neplacení poplatku či daní 3 roky, závažné nebo opakované zhoršování pozemku, neoznámení zcizení, nezaplacení laudemia.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Superficies, Nabytí plodů