Definice
Dokazování – Zjišťování skutkového stavu pomocí důkazních prostředků; důkazem je výsledek dokazování.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Dokazování
Zjišťování skutkového stavu:
- skutková zjištění: souhrn poznatků o skutečnostech potřebných k rozhodnutí,
- důkaz: výsledek zjištěný dokazováním. Je jím cokoli, co vede ke zjištění skutkového stavu. Nezákonné důkazy nelze použít (srov. „plody otráveného stromu“, IV. ÚS 757/2000),
- Důkazní prostředky,
- hodnocení důkazů (Volné hodnocení důkazů),
- nelze-li skutkový stav objasnit: Non liquet.
Důkazní situaci usnadňují právní domněnky, fikce a notoriety (a skutečnosti známé z úřední činnosti).
Odkaz na původní dokument
Teorie práva II
Dokazování
Gnozeologický proces zaměřený na potvrzení nebo vyvrácení existence skutečnosti (či teze o ní). Znaky: poznávání (subjektivní × objektivní, relativní a neúplné), objekt (primární = objektivní realita, sekundární = teze o ní) a subjekt (člověk či instituce, otázka nezainteresovanosti). Smyslem je kvalifikované poznání pravdy, tedy shoda výroku a stavu věci.
V právu jde o formalizovaný procesní postup orgánů veřejné moci, „cestu k rozhodnutí“, zaměřenou na skutkovou rovinu a selektivní (co je podstatné?).
Zásady: rovnost a spravedlivé rozhodování, zákonnost, procesní ekonomie (nadbytečnost důkazu × zákaz libovůle), Volné hodnocení důkazů (× legální teorie důkazní), zásada projednací či vyšetřovací, materiální či formální pravda, ústnost a bezprostřednost × písemnost.
Odkaz na původní dokument