Definice
Bytové spoluvlastnictví – Spoluvlastnictví nemovité věci rozdělené na jednotky, jež tvoří byt a podíl na společných částech (§ 1158–1222 OZ).
Výklad v předmětech
Absolutní majetková práva
Bytové spoluvlastnictví
Zvláštní druh spoluvlastnictví nemovité věci (domu a pozemku), v němž je vlastnictví rozděleno na jednotky (§ 1158–1222 OZ). Doplňuje je nařízení vlády č. 366/2013 Sb.
Vývoj: historické patrové vlastnictví (pražské židovské ghetto, zakázáno 1857, dodnes zbytky např. v Boskovicích či Třebíči), osobní vlastnictví bytů (zákon č. 52/1966 Sb., málo využívané), vlastnictví bytů (zákon č. 72/1994 Sb., vlastník bytu a spoluvlastník společných částí) a od 2014 bytové spoluvlastnictví v OZ. Jednotky vymezené podle zákona z roku 1994 se zčásti stále řídí dosavadním režimem (§ 3063 OZ).
Koncepce (Š. Luby): monistické (předmětem je jen dům, nebo jen byt; zákon 1966), dualistické (byt a spoluvlastnictví společných částí; zákon 1994) a dualisticko-monistická (jednotka jako jediná nemovitá věc; OZ 2012).
Odkaz na původní dokument