Definice
Řádná držba – Držba založená na platném právním důvodu (titulu); řádný je i ten, kdo se ujme držby bez rušení cizí držby, z vůle předchozího držitele nebo výrokem orgánu veřejné moci (§ 991 OZ).
Výklad v předmětech
Srovnání
Římské iusta/iniusta splývá s vadami vi, clam, precario; OZ tyto dvě otázky odděluje: řádnost = titul (§ 991), pravost = způsob nabytí (§ 993). Nepravá držba je vždy neřádná, ne naopak.
Římské právo I
Řádná držba
Podle toho, zda je držba založena na řádném důvodu:
- possessio iusta: držba založená na řádném důvodu, v souladu s právním řádem. Jde o objektivní pojem nezávislý na vůli držitele.
- possessio iniusta: bez řádného důvodu, typicky nabytá vi, clam, precario (násilím, tajně, výprosou). Tento případ text k přednášce nazývá possessio vitiosa, viz Pravá držba.
Rozlišení je relevantní zejména pro vydržení (originární nabytí vlastnictví) a pro otázku, komu praetor poskytne ochranu.
Odkaz na původní dokumentPozor na terminologii
Moderní OZ obojí odděluje na řádnou držbu (titul, § 991) a pravou držbu (bez vi, clam, precario, § 993). Viz Absolutní majetková práva – Držba.
Absolutní majetková práva
Řádná držba
Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu (iustus titulus). Řádným držitelem je i ten, kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci (§ 991 OZ).
Odkaz na původní dokument
- Neřádná držba nemůže být possessio ad usucapionem, tedy nevede k řádnému vydržení.
- Detentor je neřádným držitelem vlastnického práva.
Souvislosti
- Související: Poctivá držba, Pravá držba, Vydržení