Kapitola předmětu Ústavní právo II
Obsah: postavení prezidenta v parlamentní republice, přímá volba, pravomoci nekontrasignované a kontrasignované, milost a amnestie, odpovědnost prezidenta, ústavní žaloba pro velezradu a hrubé porušení Ústavy.
Prezident republiky
Hlava státu (Hlava státu, čl. 54 Ústavy) a součást moci výkonné (hlava III Ústavy), zasahuje ale i do moci zákonodárné (podpis zákona, veto) a soudní (milost). Z výkonu funkce není odpovědný (čl. 54 odst. 3); za kontrasignovaná rozhodnutí odpovídá vláda (Kontrasignace).
Volba: od ÚZ 71/2012 Sb. se prezident volí přímo (poprvé 2013), na 5 let, nejvýše dvakrát po sobě (čl. 55, 56, 57). Kandidáta navrhuje nejméně 50 000 občanů, 20 poslanců nebo 10 senátorů. Volitelný je občan od 40 let. Zvolen je kandidát s nadpoloviční většinou platných hlasů, jinak druhé kolo dvou nejúspěšnějších. Přímá volba zvýšila legitimitu prezidenta, aniž by se změnily jeho pravomoci. Místo vyrovnání pravomocí se oslabila ústavní žaloba Senátu.
Pravomoci nekontrasignované (čl. 62 Ústavy): jmenování a odvolání předsedy a členů vlády a přijetí demise, svolání zasedání Sněmovny, rozpuštění Sněmovny, pověření vlády v demisi, jmenování soudců Ústavního soudu (se souhlasem Senátu, čl. 84), předsedy a místopředsedů ÚS, předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu, milost (odpuštění a zmírnění trestu, zahlazení odsouzení), suspenzivní veto, podpis zákonů, jmenování prezidenta a viceprezidenta NKÚ, členů bankovní rady ČNB. Jmenování členů vlády je formálně v čl. 62, ale navrhuje je předseda vlády.
Klasifikace podle funkce (Wintr): pravomoci reprezentační (zastupování státu, udílení vyznamenání), garanční (jmenování soudců ÚS, bankovní rady, podpis zákona), moderační (řešení krizí: jmenování vlády, rozpuštění Sněmovny) a vyvažovací (veto, návrh na zrušení předpisu). Odlišné je dělení na pravomoci samostatné (čl. 62) a sdílené s vládou (čl. 63).
Pravomoci kontrasignované (čl. 63): zastupování státu navenek, sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv, vrchní velitel ozbrojených sil, jmenování soudců, pověřování vedoucích zastupitelských misí, jmenování generálů, abolice, amnestie, vyhlašování voleb a další pravomoci stanovené zákonem (čl. 63 odst. 2 – jsou vždy kontrasignované).
Judikatura:
- Pl. ÚS 43/93: návrh prezidenta na zrušení zákona není „rozhodnutím“ ve smyslu čl. 63 odst. 3, jen podnětem k řízení, a proto nepodléhá kontrasignaci,
- Pl. ÚS 14/01 (Guvernér ČNB): jmenování guvernéra ČNB je součástí nekontrasignované pravomoci jmenovat členy bankovní rady (čl. 62 písm. k)), protože guvernér je členem rady přímo z Ústavy; nadstranické jmenování chrání nezávislost ČNB. Viz Česká národní banka,
- Pl. ÚS 18/06 (Brožová vs. Klaus I): prezident nemůže odvolat předsedkyni Nejvyššího soudu, princip „kdo jmenuje, odvolává“ se na soudní funkcionáře nepoužije (nezávislost soudnictví); § 106 odst. 1 zákona o soudech a soudcích zrušen,
- 4 Ans 9/2007 (Langer II, NSS): při jmenování soudců je prezident správním orgánem, jeho postup je soudně přezkoumatelný; je vázán zákonnými podmínkami, musí rozhodnout v přiměřené lhůtě a odmítnutí odůvodnit. U kontrasignovaných pravomocí má určující slovo vláda,
- Pl. ÚS 16/26 (Summit NATO): předběžné opatření v kompetenčním sporu o účast prezidenta na summitu NATO (čl. 63 odst. 1 písm. a)).
Kontrasignace
Spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, bez něhož není rozhodnutí prezidenta podle čl. 63 Ústavy platné (čl. 63 odst. 3 Ústavy). Za kontrasignované rozhodnutí odpovídá vláda (čl. 63 odst. 4), protože prezident z výkonu funkce není odpovědný. Kontrasignace se vztahuje jen na rozhodnutí v oblasti pravomocí podle čl. 63, ne na jakékoli akty (projevy, neformální jednání). Sporné je, zda kontrasignací předseda vlády přebírá i odpovědnost prezidenta za velezradu. Příklady: amnestie Václava Havla (1993, 1998) a amnestie Václava Klause z 1. 1. 2013, kterou kontrasignoval předseda vlády Petr Nečas.
Milost a amnestie
Prezident (čl. 62 písm. g) a čl. 63 odst. 1 písm. j) a k) Ústavy):
- agraciace: odpouští nebo zmírňuje trest uložený soudem (nekontrasignováno),
- rehabilitace: zahlazuje odsouzení (nekontrasignováno),
- abolice: nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (od ÚZ 71/2012 Sb. kontrasignovaná),
- amnestie: hromadná milost (kontrasignovaná).
Amnestie Václava Klause (2013) zastavila mimo jiné trestní stíhání trvající déle než 8 let pro trestné činy se sazbou do 10 let (čl. II amnestie) a vyvolala ústavní žalobu Senátu. Návrh senátorů na její zrušení ÚS odmítl pro nepříslušnost (13): rozhodnutí o amnestii není právním předpisem, ale prerogativem bez ústavního standardu přezkumu (doktrína politické otázky). V obiter dictu připustil zásah jen v extrémním případě ohrožení materiálního jádra (čl. 9 odst. 2 Ústavy). Právo milosti zasahuje do moci soudní a jde o výjimku z dělby moci.
Velezrada
Zvláštní ústavněprávní delikt prezidenta. Prezidenta lze stíhat jen pro velezradu a hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku (čl. 65 Ústavy); jinak je z výkonu funkce neodpovědný.
- velezrada: jednání prezidenta směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu (definice přímo v čl. 65 odst. 2); umožňuje velmi široký výklad,
- hrubé porušení ústavy: doplněno ÚZ 71/2012 Sb. (předtím jen velezrada).
Ústavní žalobu (Impeachment) podává Senát třípětinovou většinou přítomných senátorů a se souhlasem Sněmovny vysloveným třípětinovou většinou všech poslanců do 3 měsíců (souhlas Sněmovny je nutný od ÚZ 71/2012 Sb.). Po dobu výkonu funkce nelze prezidenta zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek (čl. 65 odst. 1). Rozhoduje Ústavní soud (čl. 87 odst. 1 písm. g)); trestem je ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti ho znovu nabýt. Žaloba Senátu na Václava Klause (4. 3. 2013) pro amnestii a nečinnost (neratifikace smlouvy, nejmenování soudců): ÚS řízení zastavil, protože prezidentovi skončilo funkční období (Pl. ÚS 17/13).
- Ustavni_pravo_-_seminar_III.pptx
- Casebook (Kosař a kol., ASPI 2014)
- Pl. ÚS 18/06
- Pl. ÚS 4/13
- 4 Ans 9/2007