Kapitola předmětu Absolutní majetková práva
Obsah: pojem, funkce a principy zástavního práva, subjekty, předpoklady vzniku, zástavní smlouva a vznik zástavního práva, práva a povinnosti, výkon zástavního práva, podzástavní právo, zadržovací právo. Římskoprávní základ: Zástavní právo (Řím).
Zástavní právo
Zajišťovací věcné právo k cizí věci: nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, může se věřitel uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, jinak do výše pohledávky s příslušenstvím (§ 1309 OZ). Působí erga omnes a sleduje věc jako právní závada bez ohledu na vlastníka. Zástavce může se zástavou nadále disponovat (prodat ji, zatížit dalším zástavním právem), až do započetí výkonu zástavního práva.
Funkce: zajišťovací (jistota věřitele a motivace dlužníka) a uhrazovací (náhradní uspokojení zpeněžením zástavy).
Principy:
- akcesorita (ne absolutní): zástavní právo nevznikne bez zajištěné pohledávky, sleduje její osud a nelze ho převést bez ní (srov. postoupení, § 1880 OZ),
- subsidiarita: účinky nastávají až při prodlení dlužníka, jde o náhradní zdroj uspokojení (není třeba nejprve vymáhat na dlužníkovi). Výkon lze zahájit nejdříve 30 dní po oznámení (§ 1364 OZ),
- priorita: Prior tempore potior iure.
Druhy: ruční (pignus, k movitým věcem) a hypotekární (hypotéka, k nemovitostem), vespolné (simultánní) zástavní právo (jedna pohledávka zajištěná více zástavami, § 1345 OZ).
Subjekty: zástavní věřitel (vždy obligační věřitel zajištěné pohledávky), obligační (osobní) dlužník, zástavce (kdo zástavní právo zřídil, zpravidla vlastník) a zástavní dlužník (vlastník zástavy, povinen strpět realizaci, § 1367 OZ). Zástavce a zástavní dlužník nemusí být obligačním dlužníkem.
Vznik zástavního práva
Předpoklady:
- způsobilá zástava (§ 1310 OZ): každá věc, se kterou lze obchodovat (movitá i nemovitá, spoluvlastnický podíl bez souhlasu ostatních, podíl v korporaci, cenný papír, pohledávka, věc hromadná), i budoucí věc (§ 1341). Zástavní právo se vztahuje i na přírůstek a příslušenství a na neoddělené plody (§ 1346). Cizí věc lze zastavit jen se souhlasem vlastníka. U movité věci vznikne zástavní právo i bez něj, převezme-li ji věřitel v dobré víře (§ 1343, výjimka z Nemo plus iuris), u zapsaných věcí podle § 984 OZ,
- způsobilý dluh (§ 1311 OZ): peněžitý i nepeněžitý, podmíněný i budoucí, určitý nebo určitelný. Zajišťuje se i příslušenství, smluvní pokuta jen při ujednání (§ 1313),
- právní důvod: zástavní smlouva (§ 1312), rozhodnutí orgánu veřejné moci (např. soudcovské zástavní právo k nemovitosti, § 338b OSŘ, vzniká vykonatelností rozhodnutí), smlouva spojená s rozhodnutím (dědické řízení) nebo zákon (např. zástavní právo pronajímatele).
Forma smlouvy (§ 1314 OZ): ústní, je-li movitá věc hned odevzdána, jinak písemná. Veřejná listina u závodu, věci hromadné, nemovitosti nezapsané ve veřejném seznamu a při zápisu do rejstříku zástav.
Zakázaná ujednání (§ 1315 OZ): že zástavu nelze vyplatit. Před splatností dluhu, že se věřitel nebude uspokojovat ze zástavy, že ji může zpeněžit libovolně nebo si ji ponechat (propadná zástava, lex commissoria), nebo že může brát plody (antichreze). U spotřebitele a malého či středního podnikatele se k ujednání o libovolném zpeněžení či propadnutí nepřihlíží vůbec.
Vznik:
- věci zapsané ve veřejném seznamu: zápisem (§ 1316 OZ),
- movité věci: odevzdáním zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, označením (znamením) nebo zápisem do rejstříku zástav (Notářská komora, § 1317–1319),
- nezapsané nemovitosti, závod a hromadné věci: zápisem do rejstříku zástav,
- pohledávka: smlouvou a oznámením poddlužníkovi (§ 1335).
Výkon zástavního práva
Před splatností: zástavní dlužník se zdrží všeho, co zástavu zhoršuje (§ 1353). Zástavní věřitel, který má zástavu u sebe, o ni pečuje jako řádný hospodář a užívat ji smí jen se souhlasem (§ 1356).
Po splatnosti (prodlení) má zástavní věřitel právo (ne povinnost) zpeněžit zástavu (§ 1359 OZ):
- ujednaným způsobem (prodej z volné ruky, v mezích § 1315) s odbornou péčí za cenu obvyklou (§ 1365),
- soudním prodejem zástavy (návrh na nařízení prodeje podle ZZŘS, poté výkon rozhodnutí podle OSŘ),
- veřejnou dražbou (zákon č. 26/2000 Sb.).
Započetí výkonu věřitel písemně oznámí zástavnímu dlužníkovi (a zapíše do seznamu, § 1362 OZ). Od té doby nesmí zástavní dlužník zástavu zcizit ani zatížit (§ 1363). Výtěžek se rozdělí podle pořadí zástavních práv (§ 1371).
Podzástavní právo (§ 1390 OZ): zástavní věřitel zastaví své zástavní právo k zajištění vlastního dluhu.
Zadržovací právo
Zajišťovací věcné právo k cizí věci: kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, které by jinak věc měl vydat (§ 1395 OZ), výjimečně i dluhu nesplatného. Nevyžaduje se souvislost dluhu s věcí (konexita). Srov. Ius retentionis.
Vznik: jednostranným právním jednáním zadržovatele (zadržením). Zadržet nesmí, kdo má věc neprávem (zmocnil se jí násilím nebo lstí) nebo komu bylo uloženo s věcí naložit způsobem neslučitelným se zadržením.
Povinnosti: vyrozumět dlužníka o zadržení a jeho důvodu, pečovat o věc jako řádný hospodář, užívat ji jen se souhlasem dlužníka.
Realizace: věřitel se může uspokojit zpeněžením zadržené věci obdobně jako zástavní věřitel a má přednost i před zástavními věřiteli (superpriorita, § 1398 OZ).
Zánik: zánikem zajištěného dluhu nebo věci, vzdáním se, dostane-li se věc trvale z moci věřitele, poskytnutím jiné dostatečné jistoty.