Kapitola předmětu Absolutní majetková práva
Obsah: pořízení pro případ smrti, dědická smlouva, závěť (formy, pořizovací způsobilost, svědci, výklad, vedlejší doložky), dovětek, odkaz, povinný díl, vykonavatel závěti a správce pozůstalosti. Římskoprávní základ: Římské právo II – Postavení dědice a odkazy.
Pořízení pro případ smrti
Volní jednání zůstavitele, kterým pořizuje se svým majetkem pro případ smrti (§ 1491 OZ): Závěť, Dědická smlouva a Dovětek. Od pořízení se odlišují dědické tituly (dědická smlouva, závěť, zákon). Pořízení nelze činit v zastoupení.
Dědická smlouva
Smlouva, kterou zůstavitel povolává druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá (§ 1582–1593 OZ). Má dvojí povahu (smlouva a závěť) a je nejsilnějším dědickým titulem. Lze ji uzavřít mezi jakýmikoli osobami (inspirace švýcarským ZGB, ABGB ji znalo jen mezi manželi). Forma veřejné listiny. Zůstavitel nemůže dědickou smlouvou pořídit o celé pozůstalosti: čtvrtina musí zůstat volná pro jiné pořízení (§ 1585). Neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za života, s dědickou smlouvou neslučitelné pořízení je vůči smluvnímu dědici neúčinné. Zaniká dohodou (zrušení závětí jen se souhlasem dědice ve formě veřejné listiny, § 1590 OZ) a u manželů případně rozvodem, bylo-li to ujednáno.
Závěť
Odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel zůstavuje pro případ smrti aspoň jednomu dědici podíl na pozůstalosti nebo pozůstalost celou (§ 1494 OZ). Jde o osobní, nezastupitelné jednání.
Formy:
- holografní: celá vlastní rukou sepsaná a podepsaná (§ 1533 OZ),
- alografní: jinou formou, vlastnoručně podepsaná a potvrzená dvěma současně přítomnými svědky (§ 1534), u osob, které nemohou číst a psát, s dalšími požadavky,
- veřejná listina (notářský zápis),
- závěť s úlevami (v mimořádných situacích ohrožení života, ústně před třemi svědky, platnost omezená, § 1542–1544).
Svědci nemohou být osoby nesvéprávné, neznalé jazyka, dědic, odkazovník (co do odkazu), jejich zaměstnanci a osoby jim blízké.
Pořizovací způsobilost: nezletilý starší 15 let může pořídit jen formou veřejné listiny, osoba omezená ve svéprávnosti v rámci omezení také jen veřejnou listinou (pokud se neuzdravila), omezený pro návyk na hazard či látky jen o polovině pozůstalosti (§ 1526–1528).
Omyl o osobě dědice, o předmětu nebo jeho podstatných vlastnostech způsobuje neplatnost jen dotčeného ustanovení. Výklad sleduje co nejvíce skutečnou vůli zůstavitele, i z okolností mimo závěť, v pochybnostech ve prospěch platnosti (§ 1494 OZ).
Náhradník (obecná substituce) a svěřenské nástupnictví (povolání dalšího dědice po smrti prvního), srov. Substitutio a Fideicommissum hereditatis.
Dovětek
Pořízení pro případ smrti, kterým zůstavitel může nařídit odkaz, stanovit podmínku, doložit čas nebo uložit příkaz (§ 1498 OZ). Není samostatným dědickým titulem, může však doplňovat závěť, dědickou smlouvu i zákonnou posloupnost (testamentární a intestátní dovětek). Co je stanoveno o závěti, platí obdobně. Srov. Codicillus.
Vedlejší doložky: podmínka, doložení času a příkaz (povinnost určitého chování, aniž by třetí osobě vzniklo právo). Nepřihlíží se k doložkám zjevně obtěžujícím či nemravným (např. příkaz vstoupit do politické strany, uzavřít či neuzavřít manželství). Zůstavitel může povolat vykonavatele závěti (dbá o naplnění vůle, § 1553 OZ) a správce pozůstalosti (§ 1556).
Odkaz (dědické právo)
Zůstavitel v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě (zpravidla dědici), aby odkazovníkovi vydala předmět odkazu (§ 1594 OZ): věc, právo nebo jiné plnění. Zakládá obligační vztah mezi obtíženým a odkazovníkem. Odkazovník není dědicem, neodpovídá za dluhy zůstavitele a vlastnictví k věci nabývá teprve vydáním (způsoby nabývání vlastnictví). Právo na odkaz se nabývá smrtí zůstavitele, odkaz jednotlivé věci je splatný ihned, jiné do roka. Obtížen může být dědic, odkazovník (pododkaz, § 1599) i jiný obmyšlený. Zvláštní druhy: odkaz druhově určené věci (volí obtížený), cizí věci, pohledávky (§ 1612), zákonný odkaz (např. mzdové nároky, právo na nutné zaopatření).
Darování pro případ smrti (závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije) se zpravidla posuzuje jako odkaz. Podle ustanovení o darování se posoudí, přijal-li obdarovaný dar a vzdal-li se dárce výslovně práva dar odvolat (§ 2063 OZ). Srov. Legatum a Donatio mortis causa.
Povinný díl
Podíl na pozůstalosti, který náleží nepominutelnému dědici (§ 1642 OZ). Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele, a nedědí-li, jejich potomci (§ 1643 OZ). Nezletilému náleží aspoň tři čtvrtiny zákonného dědického podílu, zletilému aspoň čtvrtina. Nepominutelný dědic, který byl zkrácen, má obligační právo na vyplacení povinného dílu v penězích (nikoli na podíl na pozůstalosti). Na povinný díl se započítává, co dostal za života. O povinný díl lze přijít jen vyděděním, dědickou nezpůsobilostí nebo zřeknutím. Srov. Vocatio contra tabulas.
Započtení (kolace): na dědický podíl se započítává, co dědic bezplatně obdržel od zůstavitele za života, nařídil-li to zůstavitel, u nepominutelného dědice ze zákona (§ 1660–1663). Vyloučit lze dary starší 3 let.