Právo – zápisky

Teorie práva II – Metody interpretace práva

5 min čtení

Kapitola předmětu Teorie práva II

Obsah: paradigmata interpretace, interpretační pravidla jazykového výkladu, principy systematického výkladu, mezery v právu, logický a teleologický výklad. Základy viz Teorie práva I – Interpretace práva.

Paradigmata interpretace

Preskriptivní teorie o tom, s jakými zdroji a jak se smí hledat význam normativního textu. Primární je vždy text.

Interpretační pravidla (kánony) nejsou absolutně závazná, jsou to „návody, jejichž danost lze zvrátit“ (Llewellyn), podle Posnera jen „fíkové listy“ zakrývající rozhodnutí. Přesto zvyšují objektivitu výkladu. Zákon někdy stanoví vlastní pravidla: § 2 OZ (výklad ve shodě s ústavním pořádkem a zásadami zákona, nelze dovolávat slov proti smyslu, výklad nesmí být v rozporu s dobrými mravy) a čl. 22 LZPS.

Textualismus

Normy se nalézají zjištěním obvyklého (prostého) významu slov předpisu. Jen text prošel legislativním procesem a vyjadřuje objektivizovaný záměr, záměr kolektivního tělesa určit nelze a soudce nemá tvořit. Není to doslovný výklad (kontext je vždy důležitý) ani hledání „rozumného“ řešení. Nevýhody: nejistota, co je „spisovné“, riziko přepjatého formalismu a toho, že interpret sám prohlásí text za jasný.

Intencionalismus

Normy se nalézají pomocí záměru (vůle) skutečných zákonodárců v době přijetí, i mimo text, typicky z legislativní historie (důvodová zpráva, stanoviska). Nevýhody: kolektivní orgán nemá jediný úmysl, hledání vede k záměru jednotlivce a „dějiny předpisu“ neprocházejí schvalováním (srov. III. ÚS 671/02).

Instrumentalismus (interpretace)

Purposivismus: normy se nalézají podle objektivního účelu předpisu, tedy účelu, který by sledoval ideální zákonodárce. Nejprve se identifikuje účel, pak se vykládá text. Lze ho použít i na situace, které normotvůrce nepředvídal. Nevýhody: riziko, že soudce zakrývá vlastní představu spravedlnosti, a nejasnost, zda má účel celý předpis, nebo jeho části. Srov. Teleologický výklad.

Jazykový výklad

Hledání normativního obsahu ze slov předpisu lingvistickými metodami. Není to „prostý“ výklad, je stejně komplexní jako jazyk. Podle ÚS je neudržitelná aplikace založená jen na jazykovém výkladu (I. ÚS 1898/09) a soud není absolutně vázán doslovným zněním (Pl. ÚS 21/96), netoleruje se formalismus odůvodňující zřejmou nespravedlnost (I. ÚS 62/08).

Význam slov se získává z kontextu včetně vyjádřeného účelu: účel musí plynout z textu, být konkrétní a nesmí text nahradit. Pomáhá jen vybrat mezi přípustnými významy. Neobsahuje-li předpis pravidlo, žádné neprošlo legislativním procesem (racionální zákonodárce).

Hlavní pravidla viz Interpretační pravidla jazykového výkladu.

Interpretační pravidla jazykového výkladu

  • text jako celek: hledá se shoda, ne rozpor ustanovení, a celkový kontext je hlavním zdrojem významu,
  • celistvost textu: nic nepřidávat ani neubírat, žádné slovo není navíc (verba cum effectu sunt accipienda), mezerami nelze ospravedlnit soudcovskou tvorbu (casus omissus pro omisso habendus est),
  • in pari materia: slova v souvisejících předpisech nesou stejný význam (Pl. ÚS 19/93; „dítě“ v TZ a OZ),
  • běžný význam slov, ledaže kontext nebo definice určuje technický význam (diskriminace, rajče, letadlo). Rozhoduje význam v době přijetí, nebo dnes,
  • obecné pojmy mají obecný význam (generalia verba sunt generaliter intelligenda), bez ad hoc výjimek,
  • negativní implikace: expressio unius est exclusio alterius (vyjmenování jedněch vylučuje ostatní; „zákaz vstupu se psy“), viz Argumentum a contrario,
  • právně ustálené významy: „má se za to“, „hledí se na“, přiměřeně × obdobně,
  • singulár zahrnuje plurál a maskulinum femininum (Pl. ÚS 13/05),
  • nesrozumitelný text není normativním textem,
  • dovolení předpokladů: dovolení zahrnuje i jednání, které k němu nutně vede,
  • noscitur a sociis: slovo se vykládá podle slov, se kterými je spojeno (ve výčtu),
  • ejusdem generis: obecné slovo za výčtem zahrnuje jen prvky podobné vyjmenovaným („auta, lodě a podobné dopravní prostředky“). Vyžaduje aspoň dva prvky a nelze do něj vtáhnout prvky vyšší kvality,
  • zrušení rušícího ustanovení neobnovuje zrušené ustanovení,
  • zájmeno se vztahuje k nejbližšímu rozumnému antecedentu.

Systematický výklad

Zjišťuje obsah normy ve vztahu k celému právnímu řádu (horizontální a vertikální, vnitřní a vnější systém). Principy:

  • hierarchie právního řádu: Lex superior derogat legi inferiori a konformní výklady,
  • bezrozpornost: lex superior, lex specialis, lex posterior (Fuller),
  • vyloučení redundance: výkladem nelze vytvářet nepoužitelná či nadbytečná ustanovení (racionální zákonodárce),
  • úplnost právního řádu: mezery v právu,
  • systematika právního řádu: struktura předpisu, rubriky (nadpisy), poznámky pod čarou. Členění předpisu upravuje LPV (čl. 26, 30, 39: paragraf má obsahovat jen ustanovení k téže věci). Z nadpisu argumentuje argumentum a rubrica, podle NSS (5 As 39/2008) však také platí rubrica legis non est lex (nadpis není normou).

Konformní výklad

Výklad v souladu s předpisem vyšší síly či nadřazeným systémem:

  • ústavně konformní (výslovně § 2 OZ odst. 1, viz Ústavně konformní výklad),
  • eurokonformní (z čl. 1 odst. 2 Ústavy a čl. 4 odst. 3 SEU),
  • mezinárodně konformní (z čl. 1 a 10 Ústavy),
  • zákonně konformní výklad podzákonných předpisů (z čl. 95 odst. 1 Ústavy).

Mezera v právu

Situace, kdy právní řád (zákon) neobsahuje pravidlo, ačkoli by ho podle svého smyslu obsahovat měl. Druhy: pravé (technické) × nepravé (teleologické), otevřené × zakryté, počáteční × následné, vědomé × nevědomé. Rozlišuje se mezera v právu a mezera v zákoně. Vyplňuje se zejména analogií.

Logický výklad

Argumenty právní logiky (třídění kurzu):

Teleologický výklad

„Zákon je moudřejší než zákonodárce“ (Thöl). „Vláda práva je vznešenější ideál než vláda právních textů“ (Dworkin). Rozlišuje se účel normy × úmysl zákonodárce, objektivně teleologický a axiologický (hodnotový) výklad. Otevřenou otázkou je řešení kolize účelů. Viz Instrumentalismus (interpretace).

Graf

Příchozí odkazy