Kapitola předmětu Teorie práva II
Obsah: regulační situace, požadavky na právní jazyk, legislativní technika (definice, zkratky, odkazy, novelizace), racionální zákonodárce. Navazuje na Teorie práva I – Tvorba práva.
Regulační situace
Každá regulace prochází čtyřmi kroky: 1. vůle autority něco regulovat (normativní myšlenka), 2. její srozumitelné vyjádření, 3. porozumění adresátů, 4. jejich schopnost podle toho jednat. Ideálem je shoda normativní myšlenky a toho, jak jí adresát porozuměl.
Kdo je autorem předpisu? Parlament, navrhovatel (vláda), ministr, úředník-legislativec. Jde o „multiple authorship“ a „vůle zákonodárce“ je spíš fikcí (nebo domněnkou). Proto autor musí provádět anticipovanou interpretaci: znát objekt regulace a cíl, uvědomit si faktické i právní limity a vědět, kdo bude pravidlo používat.
Anticipovaná interpretace
Požadavek, aby autor právního textu předvídal, jak bude čtenář s textem pracovat, a k tomu znal jeho vstupní znalosti a dovednosti. Tvorba práva má počítat s obvyklými interpretačními postupy, protože jasný text zvyšuje koordinační potenciál práva. Negativní následky nesrozumitelnosti má nést tvůrce. Srov. Jazykový výklad.
Požadavky na právní jazyk
Text předpisu plní funkci normativní (reguluje chování) a informační (informuje o regulaci). Požadavky: přesnost, určitost, stručnost, srozumitelnost, stabilita, neutrálnost (neexpresivnost) a účelnost.
Paradox právního jazyka: čím přesnější se sdělení snaží být, tím je méně srozumitelné. Nesrozumitelnost zvyšují složitá souvětí, neznámé pojmy (právní termíny jako uznání dluhu, právnické novotvary jako seznatelný, předmětný), souvislosti neviditelné z jednotlivých ustanovení, nutná obecnost, legální definice a zkratky, překombinované varianty (kumulace × alternace) a novelizační formulace.
Pravidla (LPV): slova v běžném významu, odborné výrazy v odborném, cizí slova jen s důvodem, pojmy ustáleně a bez synonym, jednoznačné a jednoduché formulace, žádné větvící se odkazy, neopakovat a neodporovat jiným pravidlům, oznamovací způsob přítomného času a jednotné číslo (čl. 40 odst. 5 LPV), faktická a právní správnost (soulad s ústavou, mezinárodními závazky a právem EU, dostatečná obecnost).
Ustálené formulace s pevným významem: „má se za to“ (vyvratitelná domněnka), „platí, že“ (nevyvratitelná domněnka), „hledí se na“ (fikce).
Legislativní zkratka
Zkrácené označení slovního spojení zavedené v textu předpisu („dále jen …“). Nesmí nahrazovat definici nového právního termínu (čl. 40 odst. 2 LPV). Nový termín se definuje definicí, zpravidla na začátku předpisu, u rozsáhlých předpisů tam, kde je poprvé užit. Příklad absurdní fikce: směrnice o džemech (2001/113/ES) „pokládá za ovoce“ rajčata, mrkev či dýně.
Normativní a nenormativní odkaz
- normativní odkaz buď využije jiný předpis (jeho část) pro vztahy, na které by se jinak nevztahoval, nebo jej naopak z regulace vyloučí,
- nenormativní odkaz: obrat „zvláštní právní předpis“ s poznámkou pod čarou. Poznámka pod čarou nemá normativní povahu a samostatně se nenovelizuje.
Podle času viz Dynamický a statický odkaz. Srov. Odkazující norma.
Dynamický a statický odkaz
- dynamický odkaz míří na aktuálně účinné znění předpisu („občanský zákoník“),
- statický odkaz míří na znění zafixované v čase („zákon č. 500/2004 Sb., ve znění zákona č. 413/2005 Sb.“, nebo zrušený předpis, např. přechodné ustanovení § 3031 OZ).
Novelizační příkaz
Formulace, kterou novela mění jiný předpis (LPV, část sedmá: legislativně technické požadavky). Formuluje se v bodech, nový text se vkládá do uvozovek a musí být maximálně přesný včetně interpunkce a velkých písmen. Druhy: nahrazení („…tečka se nahrazuje čárkou a doplňují se body…“), vložení („Za § 65 se vkládají nové § 66 až 71, které … znějí:“) a zrušení. Alternativou je vydání nového zákona.
Racionální zákonodárce
Postulát, že normotvůrce jedná racionálně: nic neponechává náhodě, žádné slovo není zbytečné a předpis má účel. ÚS (Pl. ÚS 106/20): každý orgán, který upravuje práva a povinnosti, musí mít důvody a podklady a předložit je při přezkumu ústavnosti, jinak je úprava projevem libovůle. Regulace nesmí být nahodilá. Souvisí s Fullerovými principy.
Vnitřní morálka práva
Fullerovy principy v podání kurzu: regulace musí být srozumitelná, dostatečně obecná, nesmí požadovat nemožné ani si odporovat, nesmí být nahodilá, musí být zveřejněna (e-Sbírka), nesmí být retroaktivní ani často měněná a státní moc nemá dělat nic, co pravidla nepředvídají.