Definice
Rozpuštění politické strany – Zánik strany rozhodnutím Nejvyššího správního soudu na návrh vlády pro protiústavní cíle nebo činnost, je-li hrozba bezprostřední a zásah přiměřený.
Výklad v předmětech
Ústavní právo II
Rozpuštění politické strany
Strana zaniká výmazem z rejstříku: na základě vlastního rozhodnutí nebo rozhodnutí soudu o rozpuštění. Rozhoduje Nejvyšší správní soud na návrh vlády (nebo prezidenta); návrh nelze podat po vyhlášení voleb. Přezkum rozhodnutí přísluší Ústavnímu soudu (čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy).
Důvody (§ 4 ZPS): porušování ústavy a zákonů nebo snaha o odstranění demokratických základů státu, nedemokratické stanovy a vnitřní organizace, snaha uchopit a držet moc a zamezit ostatním stranám ucházet se ústavními prostředky o moc, ohrožování mravnosti, veřejného pořádku nebo práv a svobod.
- Dělnická strana I (Pst 1/2008): návrh zamítnut. Rozpuštění vyžaduje kumulativní splnění čtyř podmínek: (1) chování strany je protiprávní, (2) je jí přičitatelné, (3) představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokracii, (4) rozpuštění je přiměřené,
- Dělnická strana II (Pst 1/2009): strana rozpuštěna, zejména pro faktické napojení na násilné neonacistické skupiny (Národní odpor), rasismus a „bitvu o Janov“. Protiprávnost nemůže spočívat jen v kritice právního řádu ani v kontroverzních názorech. Straně lze přičíst i jednání a projevy jejích představitelů a členů, jestliže je strana tolerovala. Bezprostřednost hrozby může nastat i na lokální úrovni. Inspirace judikaturou ESLP (Herri Batasuna a Batasuna proti Španělsku).
Pozastavení činnosti: mírnější sankce (§ 13 a 14 ZPS). NSS Obn 1/2006: lhůta jednoho roku je nejzazší lhůtou k nápravě protiprávního stavu. Viz Bránící se demokracie.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Bránící se demokracie