Definice
Právní skutečnost – Cokoli, s čím právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností; dělí se na subjektivní (závislé na vůli) a objektivní.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Právní skutečnost
Cokoli, s čím právo spojuje právně relevantní následek, tedy vznik, změnu nebo zánik subjektivních práv a povinností. Může to být lidské jednání, akt orgánu veřejné moci, přírodní jev nebo běh času. Rozhoduje právo, kterým skutečnostem následek přizná (typicky v hypotéze normy).
Dělení (Knapp) podle závislosti na vůli:
- Subjektivní právní skutečnosti (závislé na vůli): Právní jednání a reálné akty (aprobované), Protiprávní jednání (reprobované),
- Objektivní právní skutečnosti (nezávislé na vůli): právní události (aprobované), protiprávní stavy (reprobované).
Aprobované skutečnosti jsou v souladu s právem, reprobované jsou s ním v rozporu. Reprobované zakládají odpovědnostní vztah (Právní odpovědnost).
Podle dokazatelnosti: prokazatelné; předpokládané (domněnky, fikce); známé (notoriety a oficiality).
Odkaz na původní dokument
Občanské právo – obecná část
Právní skutečnost
Jev, se kterým právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností (právní následek). Schéma: právní skutečnost + norma (hypotéza → dispozice) = právní následek. Zákon stanoví, která práva a povinnosti vznikají, mění se nebo zanikají z právních jednání, protiprávních činů nebo jiných skutečností (§ 600 OZ).
Dělení:
Odkaz na původní dokument
- subjektivní (závislé na lidské vůli): právní jednání, právní činy v užším smyslu (reálné akty, např. zhotovení věci, nález; informační úkony; společenské úsluhy) a protiprávní jednání (delikty),
- objektivní (na vůli nezávislé): právní události (narození, smrt, přírodní jevy) a protiprávní stavy, zvláštní postavení má čas.
Souvislosti
- Podřazené: Subjektivní právní skutečnosti, Objektivní právní skutečnosti
- Související: Hypotéza, Předpoklady vzniku právního vztahu