Definice
Počítání lhůt při správě daní – Pravidla běhu, zachování, prodloužení a navrácení zákonných a správcovských lhůt podle § 33–37 daňového řádu.
Výklad v předmětech
Finanční právo I
Počítání lhůt při správě daní
Úprava v § 33–37 DŘ (zvláštní pravidla i v daňových zákonech). Lhůty jsou zákonné a správcovské (stanovené správcem daně, nejméně 15 dnů, není-li stanoveno jinak).
- lhůta určená podle dní začíná běžet dnem následujícím po skutečnosti určující její počátek; lhůta podle týdnů, měsíců, let končí dnem, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem počátku,
- připadne-li konec na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem nejbližší pracovní den (neplatí pro lhůty stanovené pro správce daně a lhůty pro stanovení daně),
- lhůta je zachována, je-li úkon učiněn nejpozději poslední den lhůty (i u nepříslušného správce daně, je-li úkon učiněn u jiného věcně příslušného); v pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou,
- prodloužení lhůty (§ 36): na žádost podanou před uplynutím lhůty; správcovskou lhůtu správce daně prodlouží, zákonnou jen připouští-li to zákon. Nerozhodne-li včas, je lhůta prodloužena mlčky,
- navrácení lhůty v předešlý stav (§ 37): při zmeškání z vážných důvodů; žádost do 15 dnů od odpadnutí překážky (subjektivní lhůta), nejpozději do 6 měsíců (objektivní); nelze u všech lhůt.
Viz Lhůta a doba.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Lhůta pro stanovení daně