Definice
Normativní smlouva – Převážně písemný pramen práva založený na konsenzu stran, který obsahuje obecná pravidla chování a zavazuje i jiné subjekty než smluvní strany.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Normativní smlouva
Převážně písemný pramen práva, jehož základem je konsenzus, který mu dává právní autoritu, a který obsahuje obecná pravidla chování s právními účinky. Na rozdíl od běžné smlouvy (zavazuje jen strany) zavazuje i jiné subjekty. Normativní nemusí být celá, jen některé části.
- formální stránka: převážně psaná; na vzniku se podílejí určené subjekty podle aplikovatelných pravidel; musí nabýt platnosti,
- materiální stránka: vzniká dohodou stran; obsahuje obecná pravidla chování.
Druhy: mezinárodní smlouvy, vnitrostátní smlouvy: kolektivní smlouvy vyššího stupně a veřejnoprávní smlouvy. Vnitrostátní smlouvy jsou delegovanou tvorbou práva (na základě a v mezích zákona), proto nejsou samostatně autonomní. Normativní je smlouva jen tehdy, obsahuje-li obecně závazná, státem vynutitelná pravidla.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Mezinárodní smlouva, Kolektivní smlouva vyššího stupně, Veřejnoprávní smlouva
- Související: Tvorba práva, Delegovaná tvorba práva