Definice
Mezinárodní právo – Právo regulující vztahy v mezinárodním společenství (mezi státy a mezinárodními organizacemi); jednotlivce se týká jen výjimečně.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Mezinárodní právo
Reguluje vztahy v mezinárodním společenství (mezi státy, mezinárodními organizacemi). Není určeno k regulaci vztahů mezi lidmi či mezi lidmi a státem. Dopad na jednotlivce je výjimečný (od 2. pol. 20. stol. zejm. ochrana základních práv, zahraničních investic a mezinárodní trestní právo). Do vnitrostátního práva vstupuje hlavně prostřednictvím mezinárodních smluv, které mají aplikační přednost. Protějškem je Vnitrostátní právo.
Odkaz na původní dokument
Úvod do mezinárodního a evropského práva
Mezinárodní právo
Souhrn právně závazných pravidel upravujících vztahy mezi státy a dalšími subjekty mezinárodních vztahů (mezinárodní organizace), vytvářených a vynucovaných samotnými státy. Vzniklo s nástupem suverénních a nezávislých států (po vestfálském míru 1648). Jeho účelem je fungování mezinárodního společenství a jeho pokrokový rozvoj.
Zvláštnosti:
- koordinační charakter vyplývající ze svrchované rovnosti států: „nikdo není nikomu podřízen“,
- chybí centralizovaná normotvorba: státy jsou zároveň tvůrci i adresáty norem,
- chybí autoritativní orgán, který by obecně závazně rozhodoval o porušení a sankcích (výjimkou je Rada bezpečnosti OSN v krajních případech),
- chybí centralizované donucení: provádějí ho státy samy, bez použití síly (retorze, přerušení styků) nebo se silou (sebeobrana, akce Rady bezpečnosti),
- pramenem je i nepsané právo (mezinárodní obyčej),
- zvláštní okruh subjektů.
Mezinárodní společenství je decentralizovaný systém bez mocenského centra. Přesto jde o právo: je závazné a vynutitelné, i když jinou formou než právo vnitrostátní.
Odkaz na původní dokument