Právo – zápisky

Manželství (Řím)

1 min čtení

Definice

Manželství (Řím) – Právem uznané trvalé společenství muže a ženy vzniklé souhlasem; předpokládá conubium, dospělost a affectio maritalis; přísné (cum manu) nebo volné (sine manu).

Výklad v předmětech

Římské právo I

Manželství (Řím)

Matrimonium: právem uznané trvalé společenství života muže a ženy. Vzniká souhlasem (Consensus facit nuptias), bez nutného obřadu (stačilo uvedení ženy do domu). U osob alieni iuris byl nutný souhlas nositele moci.

Předpoklady: Ius conubii, dospělost (muži 14, ženy 12 let), affectio maritalis (vůle být manželi), trvalé soužití a úcta. Nesmí existovat překážka (Překážky manželství (Řím)).

Druhy:

  • matrimonium iustum: podle římského práva, zakládá římskou familii, děti jsou římskými občany,
  • matrimonium iuris gentium: manželství cizinců (bez conubia), řádné, ale bez otcovské moci a agnace podle ius civile,
  • cum in manum conventione (přísné, starší): žena přechází pod moc manželovy rodiny a ztrácí vazbu na původní rodinu. Způsoby: confarreatio (náboženský obřad se špaldovým chlebem, 10 svědků, flamen Dialis nebo pontifex maximus), coemptio (fiktivní prodej ženy otcem za symbolickou cenu), usus (vydržení manus po roce soužití. Žena mohla vydržení přerušit, když strávila tři noci mimo dům, trinoctium).
  • sine in manum conventione (volné, od konce republiky převažující): žena zůstává v původní rodině nebo je sui iuris, majetek je oddělený. Nikdy však není hlavou rodiny, děti jsou pod mocí otce. Při kolizi měla přednost otcova moc: otec mohl dceru vymáhat i proti manželovi, teprve Dioklecián dal manželovi interdictum de uxore exhibenda et ducenda i proti otci. Manželé nemuseli svědčit proti sobě a měli beneficium competentiae při exekuci.

Formy manus podrobněji: confarreatio byla povinná pro kněze (kněžské úřady mohli zastávat jen zrození z konfareovaného manželství); coemptio byla patrně původně skutečnou koupí nevěsty; usus byl už za Gaia mimo užívání (Gai. 1.110–113). Volné manželství nevyžadovalo formu, obvyklé uvedení nevěsty do domu (deductio in domum mariti) nebylo podmínkou platnosti. U osob alieni iuris byl nutný souhlas otce; mlčení dcery se považovalo za souhlas, projev podřízeného však otec nahradit nemohl.

Účinky: děti jsou legitimní, občany a následují status otce. Vzniká švagrovství. Manželé se nemohli žalovat infamujícími žalobami a platil zákaz darování mezi manžely (Donatio (manželství)). Augustovy zákony (Lex Iulia de maritandis ordinibus, 18 př. n. l.; Lex Papia Poppaea, 9 n. l.) uložily povinnost žít v manželství (muži 25–60, ženy 20–50 let). Neženatí (caelibes) nemohli nabývat z testamentu vůbec, bezdětní (orbi) jen polovinu; nenabytý podíl připadl jiným obdařeným s dětmi, jinak státu jako caducum. Zákony narazily na odpor a nebyly úspěšné; Konstantin zrušil nezpůsobilost k nabývání, Justinián ius liberorum. Ženy se 3 dětmi (propuštěnky se 4) mohly jednat samy (ius liberorum).

Majetkové vztahy viz Dos, Paraferna. Zánik viz Zánik manželství (Řím).

Odkaz na původní dokument

Souvislosti

Graf

Příchozí odkazy