Definice
Literální kontrakt – Obligace vznikající písemným zápisem, zejména převodním zápisem do účetní knihy (nomina transscripticia), u peregrinů dlužními úpisy.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Literální kontrakt
Obligace vzniká písemným zápisem:
- nomina transscripticia (expensilatio): zápis do domácí účetní knihy (codex accepti et expensi) s vědomím dlužníka, kterým se převádí existující dluh (a re in personam, a persona in personam),
- chirographa a syngraphae: dlužní úpisy helénistického původu (pro peregriny).
Literální kontrakt byl formální, abstraktní a přísně jednostranný: zápis do účetních knih měl stejné účinky jako slovní formule stipulace. Původně se zapisovalo až po vyplacení zápůjčky a zápis byl jen dokladem. Skutečný kontrakt vznikl, když se zápis provedený se souhlasem dlužníka začal považovat za závazný, i když zápůjčka vyplacena nebyla. Používal se hlavně k novaci: např. Gaius prodal Quintovi věc na úvěr za 1 000 sesterciů, ale zapsal, že mu je vyplatil jako zápůjčku. Obligace z koupě se tím změnila v obligaci ze zápůjčky. Žaloba byla vždy přísného práva, nejčastěji actio certae creditae pecuniae.
Ještě za Gaia byly literální kontrakty živé, dobu klasickou však nepřežily a ve 3. století vyšly z užívání. Řecky psané listiny justiniánského práva jsou většinou jen listinami důkazními. V Justiniánově právu je tak literální kontrakt už jen dlužním úpisem s exceptio non numeratae pecuniae.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Stipulatio