Definice
Kodifikace – Velký a soustavný zákon komplexně upravující určité právní odvětví.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Kodifikace
Velký a soustavný legislativní celek, rozsáhlý zákon komplexně upravující právní normy určitého odvětví či oblasti. Zákoník je synonymum (u nás dříve „práva“). Tradičně kodifikovaná odvětví: občanské (soukromé) právo, trestní právo, obchodní právo, civilní a trestní řízení. V 18. a na počátku 19. století soukromé a občanské právo splývaly, dnes je soukromé právo nadřazené.
Předchůdci: starověké soupisy obyčejů (Urnammu, Bilalama, Chammurapiho zákoník, egyptské hepu, izraelská Kniha smlouvy), Zákon dvanácti desek, Edictum perpetuum, Corpus iuris civilis. Středověk a počátek novověku: Leges barbarorum, Libri feudorum, zemské zákoníky (Maiestas Carolina, Vladislavské zřízení zemské), Constitutio criminalis Carolina (1532), Corpus iuris canonici (1140–1500, šest sbírek od Gratiánova dekretu). Starší kodifikace měly funkci „jasného, správného a úplného porozumění právu“, ale byly i projevem moci a nástrojem soupeření panovníka se stavy.
Rysy moderních kodifikací viz Přirozenoprávní kodifikace a Pandektistické kodifikace.
Odkaz na původní dokument