Definice
Intestátní posloupnost (Řím) – Dědění ze zákona: civilní podle agnace (sui, agnatus proximus, gentiles), praetorské kombinující kognaci (unde liberi, legitimi, cognati, vir et uxor) a justiniánské podle pokrevního příbuzenství.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Intestátní posloupnost (Řím)
Posloupnost ze zákona, není-li platný testament (nebyl pořízen, je neplatný nebo pozbyl účinnosti). Dědic musí být římským občanem a existovat aspoň jako nasciturus. Delace (okamžik, kdy se pozůstalost dědici nabízí) se může od smrti zůstavitele oddělit, typicky při praetorské sukcesivní delaci.
Odkaz na původní dokument
- civilní (LDT), postavená na agnaci:
- sui heredes: osoby, které se smrtí zůstavitele stanou sui iuris (děti v moci, manželka in manu jako dcera). Dědí podle hlav (in capita), vnuci po předemřelém synovi podle kmenů (in stirpes). Patřily sem i snachy in manu a pohrobek. Byli to dědici domácí (domestici) a nutní (heredes necessarii): dědici se stávali smrtí zůstavitele bez možnosti odmítnout (nevýhodné při předlužení), proto u nich nelze mluvit o delaci,
- agnatus proximus: nejbližší agnát (typicky bratr, případně matka sororis loco), jen in capita, ženy jen do 2. stupně. Zavedl ho patrně LDT (dříve byl majetek bez sui předmětem volné okupace). Dědil jen skutečně nejbližší; nenabyl-li, vzdálenější povoláni nebyli: in legitimis hereditatibus successio non est. Po ženě dědil vždy agnát (žena nemohla mít sui),
- gentiles: členové rodu (již jen reminiscence rodové společnosti),
- praetorská (bonorum possessio sine tabulis), kombinace agnace a kognace. Praetor z důvodu ekvity (1) prosadil kognaci, (2) rozdělil dědice do tříd, (3) nabízel pozůstalost postupně a (4) dal i sui beneficium abstinendi (možnost odmítnout). Kdo nepožádal v jedné třídě, mohl žádat v následující:
- unde liberi: sui i emancipovaní a jejich potomci (s povinností kolace), cum re, bez ohledu na stupeň, in stirpes. Jen po otci, ne po ženě,
- unde legitimi: všichni civilní dědicové (sui podruhé), sine re. Později sem patřili dědici podle císařských předpisů: SC Tertullianum (matka po dítěti), SC Orfitianum (děti po matce), konstituce Valentiniána II. (vnuci po ascendentech z matčiny strany, kognátští sourozenci),
- unde cognati: pokrevní příbuzní do 6. stupně a ze 7. děti bratranců a sestřenic (sobrino natus), poprvé i děti po matce. Bližší vylučuje vzdálenějšího, ale nepřihlásí-li se, nabízí se dalšímu stupni (successio graduum). Mezi stejným stupněm in capita,
- unde vir et uxor: manžel a manželka v řádném manželství (matrimonium iustum). Uxor in manu byla povolána potřetí,
- justiniánská (Novely 118 z r. 543 a 127 z r. 548), definitivní vítězství pokrevního příbuzenství:
- descendenti (in capita / in stirpes),
- ascendenti a plnorodí sourozenci a jejich děti (předci podle linií),
- polorodí sourozenci a jejich děti,
- ostatní kognáti bez omezení stupně (bližší vylučuje vzdálenějšího),
- postupné povolávání převzato od praetora (mezi třídami i uvnitř). Nemanželské děti dědí jen po matce, po otci jen po legitimaci,
- chudá vdova (Novela 53, 117): nejvýše ¼ pozůstalosti, max. 100 liber zlata, s dětmi jen ususfructus.
Souvislosti
- Podřazené: Collatio
- Související: Bonorum possessio, Status familiae