Definice
Hereditatis petitio – Žaloba civilního dědice na vydání pozůstalosti jako celku proti tomu, kdo ji drží jako dědic nebo bez titulu.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Hereditatis petitio
Dědická žaloba civilního dědice (před centumvirálním soudem) na vydání pozůstalosti jako celku. Je obdobou rei vindicatio. Pasivně legitimován je, kdo drží jako dědic (pro herede) nebo bez titulu (pro possessore) věc z pozůstalosti, případně kdo ji zlomyslně zcizil. Jako věcná žaloba nesměřovala proti osobě: žalovaný se nemusel účastnit, vydal-li pozůstalost; jinak ho k tomu nutil interdikt quam hereditatem.
Rozsah: v klasické době vše ze zůstavitelova majetku, i věci v jeho detenci a pohledávky, dále co po smrti přibylo (plody, zaplacené pohledávky, děti otrokyň) a co nastoupilo na místo pozůstalostních věcí. Cílem je i určení dědického práva: použil-li dědic místo ní rei vindicatio, mohl žalovaný žádat, aby se nejprve rozhodlo o dědickém právu.
Držitel se původně posuzoval jako nepřikázaný jednatel. Podle SC Iuventianum (Hadrián) rozhoduje litiskontestace: poctivý držitel po ní vrací spotřebované užitky a odpovídá za nedbalost (předtím jen do obohacení), nepoctivý po ní odpovídá i za náhodu a předtím jako poctivý po litiskontestaci.
Další ochrana:
Odkaz na původní dokument
- civilní dědic: Querela inofficiosi testamenti, interdictum quam hereditatem (proti tomu, kdo se odmítá účastnit sporu),
- praetorský dědic: actiones utiles (fiktivní žaloby), actio Publiciana, interdictum quorum bonorum (k uchopení držby hmotných věcí z pozůstalosti, musí ho uposlechnout i civilní dědic, který pak může podat hereditatis petitio; uspěje jen proti bonorum possessio sine re. Vyžádat si bonorum possessio se proto vyplatilo i civilnímu dědici) a justiniánská hereditatis petitio possessoria,
- actio familiae erciscundae: dělicí žaloba mezi spoludědici, zaručená už LDT (familia = rodinné jmění). Reálně dělitelné se dělilo podle podílů už ze zákona, k nedělitelnému vznikalo společenství (consortium), z něhož se patrně vyvinulo spoluvlastnictví i společenská smlouva. Každý spoludědic je žalobcem i žalovaným (iudicium duplex), soudce adiudikací přiděluje věci a pohledávky do výlučného vlastnictví a rozhoduje i o vzájemných nárocích (náklady). Zůstalo-li něco ve spoluvlastnictví, užila se actio communi dividundo.
Souvislosti
- Související: Rei vindicatio, Querela inofficiosi testamenti