Definice
Culpa – Zavinění v římském právu: dolus (úmysl), culpa lata (hrubá nedbalost, rovná se dolu), culpa levis in abstracto či in concreto a culpa in eligendo; nad ně custodia.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Culpa
Míra odpovědnosti (zavinění) v římském obligačním právu:
- dolus: úmysl (Dolus),
- culpa lata: hrubá nedbalost, posuzuje se jako dolus (culpa lata dolo comparabitur),
- culpa levis: lehká nedbalost, in abstracto (měřítkem je péče řádného hospodáře, diligens pater familias) nebo in concreto (diligentia quam in suis, péče jako o vlastní věci, např. depozitář, společník),
- culpa in eligendo: vina ve výběru pomocníka (zhotovitel, lodníci, hostinští),
- Custodia: zvýšená odpovědnost i za casus minor,
- Vis maior (casus maior): za vyšší moc se zpravidla neodpovídá.
Platí zásady casum sentit dominus (náhodu nese vlastník), ale periculum est emptoris (u koupě nese riziko kupec), fur semper in mora (zloděj je vždy v prodlení) a Genus perire non censetur.
Odkaz na původní dokument