Definice
Bonorum venditio – Prodej celého majetku dlužníka ve veřejné dražbě s infamujícími účinky; kupec získal bonitární vlastnictví, věřitelé uspokojeni poměrně.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Bonorum venditio
Prodej celého majetku dlužníka v římském konkursu. Zahajoval se vyhláškou a pro dlužníka měl infamující následky (ztráta cti). Věřitelé byli uvedeni do držby (missio in bona) a zvolili správce (magister bonorum), který majetek prodal jako celek ve veřejné dražbě. Kupec (bonorum emptor, nejvyšší nabídka) získal jen bonitární vlastnictví. Věřitelé byli uspokojeni poměrně. Přednost měla státní pokladna, nároky manželky a dětí na vrácení věna, náklady nemoci a pohřbu a zástavní práva. Později bylo možné prodat jen část majetku (distractio bonorum).
Průběh: praetor povolil missio in possessionem rei servandae causa, vyhláškou (proscriptio bonorum, úprava praetora Rutilia) vyzval ostatní věřitele k přihlášení; od vyhlášení byl dlužník (kridatář) bezectný, ledaže majetek vydal dobrovolně. Bonorum emptor nabyl aktiva praetorskou univerzální sukcesí, věci vymáhal interdiktem a pohledávky žalobami s fikcí dědictví (formula Serviana) či záměnou subjektů (formula Rutiliana); věřitelům ručil jen do vydraženého procenta, za zbytek dál ručil dlužník. Platila par condicio creditorum. Cizí věci se z podstaty vylučovaly (separatisté ex iure dominii), věřitelé pozůstalosti mohli žádat její oddělení (ex iure crediti), dispozicím in fraudem creditorum šlo odporovat.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Missio in possessionem