Kapitola předmětu Absolutní majetková práva
Obsah: věcná práva k cizím věcem a jejich absolutní účinky, věcná břemena (služebnosti a reálná břemena), jejich vznik, obsah a zánik, právo stavby. Římskoprávní základ: Římské právo I – Iura in re aliena.
Věcná práva k věci cizí
Věcná práva k cizí věci (přesněji omezená věcná práva, beschränkte Sachenrechte), na rozdíl od vlastnického práva jako všeobecného panství nad věcí. Tvoří párovou kategorii k závazkovým právům: věcné právo je „právo na věci“ (ius in rem), působí vůči každému (§ 976 OZ) a je spíše statické (trvalé), závazkové právo je „právo k věci“ (ius ad rem), působí jen mezi stranami (§ 1721 OZ) a je dynamické. Viz Věcná práva a Absolutní majetková práva (systém).
Věcná břemena
Věcné právo k cizí věci, které omezuje vlastníka ve prospěch jiného. Termín zavedl OZ 1950 (sjednotil služebnosti a reálná břemena), OZ 2012 se vrátil k jejich rozlišení pod společným označením:
- služebnost (římského původu, servitus): vlastník musí něco trpět nebo se něčeho zdržet (pasivní povinnost),
- reálné břemeno (původu středověkého německého práva): dočasný vlastník je povinen něco dávat nebo konat (aktivní povinnost).
Břemeno lpí na věci bez ohledu na vlastníka (sleduje její právní osud), a dává tak silnější oprávnění než obligační právo (srov. věcné břemeno užívání bytu × nájem).
Služebnosti
Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo se něčeho zdržet (§ 1257 OZ). Povinnost je trvalá (opora cizí stavby, zákaz zastavět vyhlídku) nebo opakovaná (čerpání vody, jízda přes pozemek).
- pozemková (in rem): spojena s vlastnictvím panujícího pozemku, oprávněn je každý jeho vlastník. Nezaniká smrtí oprávněného, přechází s panujícím pozemkem,
- osobní (in personam): slouží určité osobě (užívací právo, požívací právo). Zaniká smrtí (zánikem) oprávněného, je nepřevoditelná.
Zatížit lze věc movitou i nemovitou, hmotnou i nehmotnou. Tradiční zásady: nemini res sua servit (výjimka: vlastnická služebnost, § 1257 OZ odst. 2), servitus in faciendo consistere nequit a servitus servitutis esse non potest. Ochrana obdobně jako vlastnictví (§ 1259 OZ).
Vznik (§ 1260 OZ): smlouvou (u věcí zapsaných ve veřejném seznamu konstitutivním zápisem, jinak účinností smlouvy, při zatížení části pozemku s geometrickým plánem), pořízením pro případ smrti, jednostranným prohlášením, vydržením (za podmínek vydržení vlastnického práva, deklaratorní zápis), rozhodnutím orgánu veřejné moci (soud: nezbytná cesta, vypořádání spoluvlastnictví; stavební úřad) a ze zákona (legální služebnosti, spíše veřejnoprávní omezení, nezapisují se). Oprávněný musí být určitý.
Obsah: zahrnuje vše nutné k výkonu. Není-li rozsah určen, posoudí se podle místní zvyklosti, jinak se má za to, že je spíše menší (§ 1258 OZ). Náklady na udržování nese oprávněný (§ 1263). Výkon nelze rozšiřovat (z práva chůze nelze činit právo jízdy). Pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem, osobní nelze převést (§ 1265). Druhy: inženýrské sítě, opora cizí stavby, okap, svod dešťové vody, právo na vodu, rozliv, stezka, průhon a cesta, pastva, užívací a požívací právo.
Zánik (§ 1299–1302 OZ): trvalou změnou, pro kterou služebná věc nemůže sloužit (vyschnutí studny), soudním omezením či zrušením při hrubém nepoměru za náhradu, dohodou (u zapsaných výmazem), uplynutím doby, smrtí oprávněného u osobní služebnosti, promlčením (nevykonáváním, § 632 OZ, § 633 OZ). Spojením vlastnictví panující a služebné věci služebnost nezaniká (§ 1301). Srov. Služebnosti v římském právu.
Reálné břemeno
Věc zapsaná ve veřejném seznamu může být zatížena tak, že dočasný vlastník je jako dlužník zavázán vůči oprávněnému něco dávat nebo konat (§ 1303 OZ). Příklady: povinnost udržovat kostel, chovat obecního býka, výměnek (dávky potravin, otopu, peněz). Znaky: dočasnost, vykupitelnost (časově neomezené reálné břemeno musí být vykupitelné s předem určenými podmínkami), pozitivní povinnost (dare, facere), jednorázové i opakované plnění. Dočasný vlastník (vlastník v době splatnosti dávky) odpovídá celým majetkem, přítomný vlastník jen ručí zatíženou věcí (obdobně jako zástavní dlužník). Vzniká smlouvou se zápisem do veřejného seznamu. Zaniká obdobně jako služebnost.
Právo stavby
Věcné právo jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem cizího pozemku stavbu (§ 1240 OZ), ať již zřízenou, nebo dosud nezřízenou. Je výjimkou ze superficiální zásady (Superficies solo cedit) a stojí na pomezí vlastnictví a věcného práva k cizí věci. Předchůdci: zákon č. 86/1912 ř. z., zákon č. 88/1947 Sb., OZ 1950. Srov. německé Erbbaurecht, římské Superficies.
Povaha: právo stavby je nemovitou (nehmotnou) věcí a zároveň zatížením pozemku zapsaným v katastru (§ 1242 OZ). Stavba je jeho součástí (ne součástí pozemku). Právo stavby tvoří „náhradní pozemek“. Je zcizitelné, děditelné a zatížitelné (zástavní právo, jednotky). Může se vztahovat i na pozemek sloužící k lepšímu užívání stavby. K pozemku zatíženému zástavním právem jen se souhlasem zástavního věřitele (§ 1241).
Vznik (§ 1243 OZ): smlouvou a zápisem do veřejného seznamu, vydržením (10 let, nabývá se na 40 let) nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci.
Dočasnost: nejvýše na 99 let (lze zřídit opakovaně) (§ 1244 OZ). Soud může dobu ze spravedlivých důvodů zkrátit či prodloužit. Nelze ho omezit rozvazovací podmínkou (§ 1246). Zánik stavby nemá vliv na trvání práva stavby.
Úplatnost: úplatné nebo bezúplatné. Opětující se úplata (stavební plat) zatěžuje právo stavby jako reálné břemeno (§ 1247).
Obsah: stavebník má ke stavbě stejná práva jako vlastník, k pozemku jako poživatel (§ 1250). Povinnost udržovat stavbu, případně ji provést do určité doby či pojistit (§ 1251). Vzájemné předkupní právo stavebníka k pozemku a vlastníka pozemku k právu stavby (§ 1254), využitím nedochází ke splynutí.
Zánik: uplynutím doby dá vlastník pozemku stavebníkovi náhradu ve výši poloviny hodnoty stavby (dispozitivně, § 1255 OZ), zástavní práva postihují tuto náhradu.