Kapitola předmětu Teorie práva II
Obsah: pojem právní argumentace, předpovídání a přesvědčování, dedukce, indukce a analogie, Toulminův model, sylogismus a jeho chyby, metodiky IRAC a Gutachtenstil.
Právní argumentace
Vyjádření stanoviska k jinému názoru. Předpokládá vlastní názor a názorového oponenta (skutečného či virtuálního): kde všichni sdílejí jeden názor, není o čem argumentovat. Je to komunikační dovednost, jejímž cílem je vyřešit názorový rozdíl.
Příklad: mimoprávní argument zní „je spravedlivé splácet dluhy“ × „po takové době to není spravedlivé“. Právní argument zní „dluh je promlčen (§ 609 OZ, § 610 OZ, § 629 OZ), proto dlužník nemusí plnit, pokud promlčení namítne“.
Právo je dogmatika: vychází z daných premis platného práva („spotřebitel je slabší strana“), které jsou výsledkem společenského konsenzu, ne empirie. Právník situaci kvalifikuje, vykládá normu (definice), subsumuje a hlavně vysvětluje, zdůvodňuje a přesvědčuje.
Účel argumentace:
- předpovědět výsledek: vysoká objektivita, je třeba přiznat i slabá místa,
- přesvědčit o výsledku: objektivita není cílem, ale nelze lhát ani hájit zjevně neudržitelné. Klíčová je strategie a struktura (jinak u soudů).
Pravidlo KISS (keep it simple): kvantita není kvalita.
Metodologie se liší podle státu (Německo: Gutachtenstil a Urteilsstil, USA: IRAC). Společný základ tvoří logika, ale s důrazem na přesné definice. Tři základní mechanismy: dedukce, indukce a Analogie.
Deduktivní a induktivní argumentace
- dedukce: z obecného pravidla na konkrétní případ (viz Právní sylogismus). Typická pro kontinentální právo,
- indukce: z jednotlivých případů na obecné pravidlo. Typická pro common law (precedenty),
- analogie: z podobnosti případů. U nás se chápe i jako výkladová metoda.
Právní sylogismus
Deduktivní schéma hlavní předpoklad (pravidlo) → vedlejší předpoklad (skutkový stav) → závěr. „Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. Sokrates je tedy smrtelný.“ Právně: čl. 34 SFEU (Dassonville) zakazuje opatření s rovnocenným účinkem jako kvóty. Dovozní licence je takové opatření. Proto je zakázána. Je to logický základ subsumpce.
Typické chyby:
- chybí vedlejší předpoklad: pravidlo se popíše učebnicově a hned následuje řešení, bez podřazení konkrétních skutečností,
- chybí hlavní předpoklad: tvrdí se porušení práva bez uvedení normy a jejího obsahu.
Toulminův model argumentace
Šest prvků argumentu (S. Toulmin):
- claim (nárok): co tvrdím („Novák musí nahradit Svobodovi škodu na voze“),
- grounds (důvody): na čem to zakládám (nedbalostí způsobil nehodu),
- warrant (ospravedlnění): proč z důvodu plyne závěr (§ 2910 OZ: kdo poruší povinnost a způsobí škodu, nahradí ji),
- backing (opora): obecnější pravidlo či norma (prevenční povinnost § 2900 OZ, judikatura),
- rebuttal (replika, výjimka): možné námitky (spoluzavinění poškozeného),
- qualifier (míra jistoty): jak silně tvrzení platí („s vysokou pravděpodobností“).
IRAC
Angloamerická metodika strukturování právní analýzy: Issue (právní otázka), Rule (pravidlo, hlavní oblast zájmu), Analysis (vztažení pravidla na otázku), Conclusion (řešení soudu, nebo pravděpodobné řešení advokáta). Varianta CREAC začíná závěrem: Conclusion, Rule, Explanation/Analysis, Application, Conclusion.
Gutachtenstil a Urteilsstil
Německé styly právního řešení:
- Gutachtenstil (posudkový styl): hypotéza (výchozí otázka: „M se mohl dopustit loupeže podle § 173 TZ“) → definice (hlavní předpoklad: definice loupeže, násilí, úmyslu, zmocnění) → subsumpce (vedlejší předpoklad: podřazení skutečností pod jednotlivé znaky) → závěr (odpověď na hypotézu),
- Urteilsstil (rozsudkový styl): začíná závěrem a ten pak odůvodňuje. Používají ho soudy v rozhodnutích.